Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O řidičích nejen příměstských autobusů

5. 01. 2018 21:56:03
Zastávka autobusu, tma, šestá hodina ranní. Déšť. Doba, kdy většina národa ještě spí ve svých vyhřátých suchých postelích. Z dáli se od Poděbrad blíží příměstský autobus, jehož řidič má už dnes pěkných pár kilometrů za sebou.

Kouknu na hodinky, jede na čas. To bude asi Kebule, ten si na přesnost potrpí. Otevřou se přední dveře a taky, že jo. Za volantem sedí človíček ne nepodobný Kebulemu z pevnosti Boyard, usmívá se na nastupující a zdraví jako první. To dělá málokdo. Většina řidičů příměstských autobusů odpoví na pozdrav, čímž se hned po ránu vytvoří přátelštější atmosféra. Jen pár jich zachovává pražskou anonymitu a pozdravy od nastupujících ignorují.

Však si taky Kebule na své dochvilnosti zakládá. Když se kvůli zácpě na silnici zpozdí a někdo z cestujících se kvůli tomu ozve, Kebule si to nenechá líbit a pěkně ho zpucuje, aby si to šel vyzkoušet sám. Ale jinak má tenhle řidič smysl pro humor a já s ním jezdím rád. Zrovna dneska ráno si nějaká paní cinkla před zastávkou na znamení sotva pár metrů před ní. „Se asi dobře vyspinkala,“ zamlel si jen tak pod fousy. Ale zastavil, i když tu zastávku holt trochu přejel a mohl se na to vykašlat.

Nebo takový Jouda. Říkáme mu Jouda, protože je to prostě Jouda, který dokáže vykouzlit zpoždění i mezi svátky, když skoro nikdo nejezdí. Ale možná mu říkáme Jouda tak trochu neprávem, protože je to takový starý pán, který by to mohl už dávno pověsit na hřebík a odejít do penze. Ale to on ne, místo toho jezdí po dnech, po nocích, o víkendech a o svátcích, prostě v době, kdy se normální smrtelníci baví nebo odpočívají.

I s Joudou jezdím navzdory jeho večnému zpoždění rád, protože má taky smysl pro humor. Zrovna dneska k večeru mu na přechodu skočil do cesty nějaký týpek pár metrů před autobus. Prostě si myslel, že když zebra, tak absolutní přednost, řidiči dělej, co umíš. Jouda dělal, co uměl a ubrzdil, až jsem té paní, co seděla proti mně, málem skončil v náručí. A co si myslíte, že udělal ten chodec? Sklopil uši a tiše zmizel? Kdepak, ještě vztekle rozhazoval rukama. Jouda neotevřel okénko, vůbec mu nevynadal, jen si tak tiše ulevil: „Nojo, abys náhodou nedostal infarkt.“ Prostě profík.

Ale proč o tom vlastně píšu? Protože si těchhle lidiček, co nás vozí do práce nebo kamkoli jinam vážím, navzdory tomu, že občas dokážou být nerudní. Ostatně kdo by nebyl občas nerudný, kdyby musel makat bez ohledu na přesčasy, na situaci na silnicích, na počasí a na bůhvíco další. Zkuste si třeba celý den točit volantem v přecpaném neklimatizovaném spoji proti slunci, když je venku pětatřicet. Nebo ve sněhu a na náledí, když vám půlka cestujících chrchlá bacily za krk. A to všechno za nic moc peníz. Jestli vydržíte být pořád rudní (nebo jak se řekne opak od nerudní), tak za to ode mě dostanete metál. Prostě tahle práce chce kus srdce.

A tihle lidičky za volantem dostali před časem trochu přidáno, ale dnes se tam nahoře spekuluje, jestli by se jim ty peníze navíc neměly zase sebrat. Včera se říkalo, že sebrat, dnes se otočilo a řeklo, že ponechat. Tedy premiér něco takového povídal, ale čert mu věř, když říká jednou hot a podruhé čehý. A tak bych těmhle řidičům všech možných příměstských, městských, dálkových a podobných busů spíš ještě přidal, vždyť si to zaslouží.

Oni totiž to srdce nemají jen na řízení, ale prostě pro život, asi to nějak patří k jejich povolání. Do smrti nezapomenu, co jeden takový udělal, když jsem byl mrňous. Jeli jsme tehdy s babičkou okolo řeky Sázavy, bylo dost vody a v zákrutě u mostu se udělal vír, ve kterém se někdo topil. Pan řidič si ho všiml, zastavil, rychle vylítnul z autobusu, že ani nestačil vypnout motor. Tak jak byl ve slušivé uniformě tehdejších řidičů autobusů, do toho víru skočil a toho člověka vytáhnul.

Tak až někdy pojedete autobusem, bude strašně brzy ráno, déšť nebo náledí a vy budete otrávení, že jste museli do té sloty ven, podívejte se na člověka, který vás poveze. Bude to určitě jeden z nich, z těch, kteří dělají svou práci srdcem. Třeba se na vás zpoza svého volantu maličko usměje a hned se vám bude začínat ten deštivý den líp.

Autor: Jan Pražák | pátek 5.1.2018 21:56 | karma článku: 31.60 | přečteno: 973x


Další články blogera

Jan Pražák

Proč nemůžu přestat kouřit

Byl pátek večer a my na druhý den čekali návštěvu. Manželka pohlédla z okna a zamračila se. Vyčistila si brejle, koukla se znovu ven a zamračila se ještě víc: „Ta okna by potřebovala umejt.“

21.7.2018 v 17:05 | Karma článku: 26.81 | Přečteno: 987 | Diskuse

Jan Pražák

Chcete mít sex? Pak jste nemocní a budete se muset léčit

Světová zdravotnická organizace (WHO) se v posledních dnech vytasila s přelomovým rozhodnutím. Určila že, cituji „kompulzivní (nutkavé) sexuální chování patří mezi duševní poruchy.“ Konec citace.

19.7.2018 v 13:38 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1359 | Diskuse

Jan Pražák

S cizím chlapem v cizí ordinaci

Byl letní večer po horkým dni. Hodiny ukazovaly skoro jedenáct a mně se začaly zavírat oči. Mladá byla za zdí ve svým pokojíku podezřele potichu. Měla tam ten svůj novej objev, tak bylo celkem snadný si domyslet, co asi dělaj.

17.7.2018 v 20:02 | Karma článku: 22.73 | Přečteno: 929 | Diskuse

Jan Pražák

Rozvedla jsem se kvůli tobě

Na první pohled celkem nenápadná věta, která však v sobě skrývá obrovský emoční potenciál. Záleží na tom v jaké situaci a s jakou intonací ji žena vysloví.

14.7.2018 v 20:06 | Karma článku: 24.11 | Přečteno: 964 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Renata Prokešová

Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)

Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.

22.7.2018 v 23:09 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 157 | Diskuse

Kateřina Velíšková

Jsem z Ameriky, můžu dostat slevu? Aneb o amerických židech v Izraeli

V Izraeli si člověk občas překvapeně uvědomí, že na některých místech je slyšet americká angličtina víc než hebrejština. Vztah americké diaspory k Izraeli je totiž pro židovský stát nesmírně důležitý.

22.7.2018 v 19:00 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 605 | Diskuse

Jan Šik

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Slavný spisovatel Goethe při psaní svých básní rád sedával ve stínu rozložitého dubu. Nemohl tušit, že na něm jeho krajané jednou budou věšet a mučit vězně z nedalekého koncentračního tábora.

22.7.2018 v 18:00 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 469 | Diskuse

Tomáš Babický

Proč rozhodují média o vládě?

Rád bych se zde velmi důrazně a hlasitě zastal ministrů Taťány Malé a Petra Krčála, kteří byli pod tlakem médií zcela nesmyslně donuceni odejít.

22.7.2018 v 16:04 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 886 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Další ze smrtelných otázek: „Co budeš dělat ...?“

Řadím ji do „kopřivkových“ otázek, při kterých se naježím, obrátím oči v sloup, ale většinou, ovšem s přemáháním, ze slušnosti odpovím.

22.7.2018 v 16:01 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 476 | Diskuse
VIP
Počet článků 1409 Celková karma 28.12 Průměrná čtenost 1074


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.





Najdete na iDNES.cz