Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prvoplánová reklama kočičí

17. 10. 2017 20:01:38
Chápu, že prvoplánová reklama na titulní stránku blogu sice nepatří, ale tohleto prostě musíte mít. Je to takový multifunkční zázrak, který vám bude pomáhat v běžném životě a navíc upevní vaše zdraví.

A co tenhle zázrak vlastně umí? Uvedu pár příkladů:

  • Inteligentní budík. Nemusíte ho nařizovat, sám pozná, kdy byste měli vstávat. Sice se v letních měsících občas trochu předchází, ale zato se vám nemůže stát, že byste jeho buzení zaspali.
  • Automatické uspávadlo. Samo to pozná, kdy si potřebujete odpočinout. Dá vám to najevo, že musíte zalehnout a zapne svůj spolehlivý uspávající program.
  • Alternativní televize. Pokud vás štvou ty neustálé negativní informace a stupidní filmy plné násilí, kterými vás zahrnuje vaše televize, prostě ji vyhoďte. Na její místo dejte prázdnou bedýnku od nějakého staršího televizního přístroje, trochu ji vystelte něčím měkkým a umístěte tam svůj nově nabytý zázrak. Budete mít o pohodu postaráno.
  • Univerzální domácí lékař. Vadí vám dlouhé objednací lhůty u různých doktorů, nekonečné chvíle strávené v čekárnách a léčba, která ne vždy zabírá na vaše zdravotní problémy? Pořiďte si náš zázrak, sám od sebe pozná bolavé místo na vašem těle, přiloží se k němu a začne ho spolehlivě léčit. Obzvlášť vhodný je též pro odbourávání stresů, léčbu depresí a dalších psychických problémů.

Takhle by se dalo pokračovat prakticky donekonečna, těžko bych hledal oblast života, ve které by vám náš zázrak nepomohl.

A kde ho vlastně najdete? Nedá se objednat přes internet, musíte si pro něj zajít osobně. Budete mít jedinečnou příležitost jej získat o víkendu 28. a 29. října na pražských Vinohradech a budete moci vybírat z mnoha exemplářů, vyvedených v nejrůznějších variantách. Přesné místo a čas naleznete na posledním obrázku.

Pokud si náš zázrak pořídíte domů, uděláte navíc obrovský dobrý skutek. Tím zázrakem totiž není nic jiného než vaše nová krásná věrná kočičí kamarádka, kterou si můžete přinést z umísťovací výstavy útulkových koček. Na jedno však pamatujte, prosím. Je to živý tvor, takže případné reklamace nebo vracení zboží by pro něj nebylo dobré. Takže vybírat s rozmyslem a hlavně s láskou, kterou vám náš zázrak tisícinásobně oplatí.

A nyní už nechme jednotlivé kočky a kocoury, aby se vám představili sami. Pokud vás někdo z nich opravdu osloví, můžete zavolat paní Daně z útulku Podbrdsko (tel. 737 486 474) a domluvit se předem, aby vám tu krasavici nebo krasavce nikdo nevyfoukl před nosem.

***

Jsem nádherná pětiměsíční tříbarevná kočička Babetka, která se narodila venkovní kočce ve stavebninách na Dobříši. Zatím jsem ještě trochu opatrnější, svůj vztah k člověku teprve hledám. Jsem hravá, šťastná při hře, roztomilá a chytrá. Nechám se pohladit, ale trochu se přitom bojím. Jsem ještě nejistá, potřebuji čas a vnímavý přístup. Ráda bych jen do bytu, v domku s výběhem ven bych se zaběhla. V novém domově bych moc ráda uvítala druhou přátelskou kočičku či kocourka. Potřebuji kočičí společnost, která mi dodává jistotu a zároveň i potřebu blízkého kontaktu. Jsem ještě malá a při trpělivé péči a zájmu si svůj vztah k člověku určitě brzy najdu.

Jsem pětiměsíční kocourek Míšánek, který pochází ze stavebnin v Dobříši. Narodil jsem se tam venkovní kočce, která nikomu nepatří a do stavebnin přišla proto, že ji tam hodní zaměstnanci krmili. Jsem rychlý, bystrý, zatím ještě bojácný, ale milý a hodný a již si uvědomuji, že mi dobří lidé nechtějí ublížit. Nechám se hladit, vzít do náručí, ale sám si pro pohlazení ještě nepřijdu. Rád bych k hodným, empatickým lidem, kteří se mnou budou mít trpělivost a přesvědčí mě, že se už vůbec nemusím bát. Jsem vhodný pouze do bytu, protože u domku bych se ztratil. V novém domově bych moc potřeboval kočičího kamaráda, protože samotnému by mi bylo strašně smutno.

Jsem zhruba roční trochu bázlivý kocourek Davídek, ale nyní už pomalu rozvazuji. Jsem opatrný, pocházím z ulice, ale hodně toužím po kontaktu s člověkem. Touha po pohlazení je vidět v každém mém pohledu. V útulku jsem si už dobře zvykl. Jsem spokojený, hraju si, lehávám na posteli či křeslech, dobře a rád se krmím. Když ke mně paní Dana tiše mluví konejšivým hlasem a pomalu ke mně natahuje ruku, už neutíkám. Nechám se pohladit a někdy si i vyskočím vedle ní na křeslo či gauč. A už také hlasitě předu. Rád bych, aby mě lidé hladili a mazlili se se mnou, ale stále přemýšlím - není to nebezpečné? Kdybych takový nebyl, na ulici by nepřežil. Tak se snažím, abych se postupně stále více a více osměloval. Jde mi to dobře, jsem chytrý kocourek. A navíc krásný, plně očkovaný a kastrovaný, jsem připravený do adopce. Potřebuji citlivého člověka, protože sám jsem citlivý. Potřebuji také hodného kočičího kamaráda, nejraději kocourka stejného věku, jako jsem já. Rád bych našel klidnou domácnost s vnímavými lidmi, kteří budou pokračovat v tom, co paní Dana z útulku započala, tedy v citlivé převýchově pouličního opatrného kocourka.

Je mi asi pět měsíců a jmenuji se Mína. Jeden domov jsem už měla, ale kočička, ke které jsem přišla, mě nedokázala přijmout. A tak jsem se musela vrátit a nyní čekám na svou druhou šanci. Pocházím z Rosovic u Dobříše, jsem sestřička Matyldy, která už svůj domov má. Jsem nesmírně hodná a mazlivá kočička, mírná, přátelská. Potřebovala bych domov u lidí, kteří jsou více doma. Kočky mám ráda, proto by druhá kočička v domácnosti byla pro mě přínosem. Deru se na klín, hlasitě předu, vítám člověka ve dveřích. Ráda papám. Jsem celá kulatá, hezká, s huňatým černým kožíškem. Jsem plně očkovaná.

Nalezli mě jako malého společně s bráškou Mikešem v krabici u silnice. Někdo nás tam odložil. Ujala se nás hodná paní, která nás vychovala v domě se zahradou. Podle flíčků na srsti jsem dostal jméno Flíček, jsem moc mazlivý, kamarádský a hodný kocourek. Rád bych do bytu, kde bych bydlel s kočičím kamarádem, protože kočky mám moc rád a samotnému v bytě by mi bylo smutno.

Jsem dvouletá stříbrná kočička Princezna, byla jsem odchycena v jedné vesnici u Dobříše. Chvíli to se mnou nevypadalo dobře, protože jsem měla malá koťátka a opět jsem čekala další koťátka. Moje tělíčko bylo hodně zesláblé. Ale uzdravila jsem se v krásnou, hodnou a přítulnou kočičku. Můžu být adoptována jako jediná kočka v domácnosti, nyní bydlím v depozitu, kde můžu chodit i na zahrádku. Takže bych mohla být kočičkou do domu se zahradou. Spát ale musím doma v teple, protože jsem prostě trošičku princezna.

Jsem asi půlroční černý kocourek Larsík a pocházím z Modřan. Narodil jsem se tam venkovní kočce, která nikomu nepatří. Jsem přítulný a hodný. Zpočátku se budu trošku bát neznámého prostředí, a při trpělivém přístupu si rychle zvyknu. Nechám se hladit, vzít do náručí, hlasitě předu blahem. Jsem vhodný do bytu, protože v bytě v depozitu jsem byl vychováván. V novém domově bych byl moc vděčný za kočičího kamaráda, jsem hravý a velmi přátelský k druhým koťatům.

A já jsem pětiměsíční kočička Rysinka, taková trošku vážnější kočička, ale jinak moc milá a mazlivá. V minulosti jsem přišla o kousek ocásku, ale v ničem mě to neomezuje a není to třeba nijak řešit. Jsem vhodná do bytu i domku se zahradou, ale spát musím uvnitř. Dobře by mi bylo s dalším kotětem stejného či podobného věku.

Úplně nakonec jsem tu ještě já, nezapomeňte na mě, prosím. Pětiměsíční kocourek Šedivka s černou, trochu delší srstí, se šedou podsadou. Jsem hodný, přítulný, mazlivý, vhodný do bytu i jako kamarád k druhé kočce. Já i Rysinka pocházíme z vesnice u Rudné. Pan majitel volal do útulku, že nás chce zabít, tak jestli by si nás tam nevzali. Tehdy nás bylo pět a lidičky z útulku nás zachránili před jistou smrtí.

Ona to vlastně zas až taková reklama není. No, řekněte sami, copak lze dělat nějakou reklamu na lidské a kočičí štěstí?

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Autor: Jan Pražák | úterý 17.10.2017 20:01 | karma článku: 23.74 | přečteno: 652x


Další články blogera

Jan Pražák

Není migrant jako migrant

Paní Květa udělala minulý týden dvě naprosto odlišné zkušenosti s migranty v německém městě Ulm. Nyní mi o nich pověděla a vyslovila přání, abych to celé zveřejnil.

21.6.2018 v 13:20 | Karma článku: 31.15 | Přečteno: 1849 | Diskuse

Jan Pražák

Jak pan Matěj neměl u zubaře čím zaplatit

Pana Matěje rozbolel zub. Objednal se tedy k zubaři a dostal termín za měsíc. Pan Matěj trpěl, prášky polykal a rumem bolavý zub omýval. Když konečně nadešel den D, vzal si čistou košili a vypravil se do ordinace.

18.6.2018 v 13:31 | Karma článku: 32.71 | Přečteno: 1911 | Diskuse

Jan Pražák

Psí krev

Na svoje útlé dětství si moc nepamatuju. V zasuté vzpomínce se mi nejasně vybavuje bráška a maminka, která se o nás oba starala. Zpočátku jsme jen lehávali vedle sebe přisátí k jejímu bříšku a ona nás myla svým měkkým jazykem.

16.6.2018 v 20:03 | Karma článku: 23.31 | Přečteno: 413 | Diskuse

Jan Pražák

Mami, neblázni, ty už jsi chlapy stará

„Mami, neblázni, ty už jsi chlapy stará. Přece by sis ve svým věku nezačala s nějakým takovým, kterej by ti zblbnul hlavu. Měla bys jít do důchodu, abys nám hlídala malýho a já se mohla vrátit do práce.“

13.6.2018 v 13:31 | Karma článku: 41.77 | Přečteno: 4420 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Pavel Kynčil

Sídlištní zahrádky

Šeď paneláků doznala změny jen co si je lidé od měst mohli odkoupit a sídliště se tak pomalu začaly hrát všemi barvami. Někdy hezčími, jindy dost zvláštními. No, alespoň to není šedé.

22.6.2018 v 14:37 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 407 | Diskuse

Pavel Vrba

Křížová cesta, na cestě ke Kuksu

Když se řekne Kuks, nejsou to jen barokní sochy Matyáše Brauna a krásná zahrada. Lze zde najít mnohem víc krásných pohledů a uklidňujících zastavení. Třeba na cestě spojující Kuks a Braunův Betlémem.

22.6.2018 v 9:54 | Karma článku: 14.82 | Přečteno: 357 | Diskuse

Iva Marková

Viděl jsem rok - Léto

"Že může být rok symfonií, to jsem si možná myslel, ale že ani jedna věta nebude rychlá, to jsem nečekal. Byly to čtyři andante - čtyři Světy, které do sebe plynule přecházely...

21.6.2018 v 21:56 | Karma článku: 7.41 | Přečteno: 108 | Diskuse

Klára Tůmová

Zlatou stezkou do Německa I.

Tisíc a pár let stará cesta a pořád funkční, místy i v původní podobě. Ač samozřejmě již neslouží účelu původnímu, je zvláštní pocit projít si tu dávnou dálnici.

20.6.2018 v 20:41 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 310 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Jak blondýna letěla do Londýna – konečně závěr aneb Zaječí vyvrcholení

Poslední den v Londýně. Uteklo to. Sbalili jsme si kufírky, poněkud obtěžkané čaji, hrnečky a čedarem, strčili je do recepce a vyrazili naposled do víru britské metropole.

20.6.2018 v 8:54 | Karma článku: 25.19 | Přečteno: 1314 | Diskuse
VIP
Počet článků 1395 Celková karma 26.74 Průměrná čtenost 1065


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.





Najdete na iDNES.cz