Horňáci a dolňáci
Na konci prázdnin jsme na střední škole jezdili na chmel. Poslední ročník k nám měla nastoupit nová spolužačka Míla a my se s ní na té brigádě viděli poprvé. V rozpáleném autobusu se nechtěla mačkat v pracovních kalhotách a oblékla si slušivou, lehkou, světlou a dost průsvitnou sukni. Cestou jsme si jí s klukama ani moc nevšimli, bavili jsme se mezi sebou o všem možném. Roman měl velkou starost, jestli tam bude hospoda a jestli se dostaneme na pivo.
Cesta v družném klučičím hovoru rychle utekla a najednou jsme byli na místě. Nalevo chmelnice, napravo starý statek, ve kterém budeme bydlet. A na obzoru hospoda, hurá. Vyhrnuli jsme se z autobusu a pak to přišlo, stalo se několik věcí najednou. Míla se sehnula pro batoh, přitom se podvědomě trochu rozkročila a v tu ránu ji odzadu ozářily ostré paprsky zapadajícího slunce. Pronikly lehoučkou sukní, přes kalhotky se otřely o rozkrok a poté dolétly až k našim očím. Což o to, nebyla to špatná podívaná, ale Roman, vyhraněný dolňák byl z toho pohledu úplně štajf.
„Pánové, já se beznadějně zamiloval.“ Informoval nás zjihlým hlasem poprvé hned u toho autobusu a poté ještě mnohokrát každý den. Věrtelů moc nenačesal, večerní pivo zamlkle ucucával a dokonce mluvil ze spaní. Mockrát jsme ho přistihli, jak v hluboké noci stále dokola opakuje monotónním hlasem to slovo na čtyři písmena, které začíná na p a které sem nemůžu napsat.
„Romane, tak to zkus, třeba ti dá,“ ponoukali jsme svého kamaráda pěkně po puberťácku. Česalo se totiž od rána do pozdního odpoledne a my se konečně potřebovali vyspat bez jeho proslovů. Po pár dnech se Roman konečně osmělil a už od polední pauzy nám hrdě referoval: „Pánové, dnes večer se budete muset obejít beze mě, jdu totiž s Mílou na rande.“
Vrátil se podezřele brzy a byl ještě zamlklejší. Dlouho jsme z něj nemohli vypáčit ani slovo, pak se nám přece jen svěřil: „Kluci, příroda se proti mně spikla. Míla se asi chtěla přede mnou blejsknout a vzala si tu sukni, co měla cestou. Stáli jsme proti sobě tam na té loučce pod lesem, něco jsem drmolil a ona dělala, jakože mě se zájmem poslouchá. Pak udělala krok do strany do zapadajícího sluníčka a já zase viděl všechno.“ V tu chvíli Roman zmlknul a my mu museli dát loknout z dobře utajené flašky rumu, aby pokračoval.
„No co koukáte, chlapi, prostě se mi z toho pohledu postavil a jak ho mám velkýho, tak to nejspíš bylo moc vidět. Ta holka si asi pomyslela bůhvíco, na fleku se otočila a vzala roha.“ Snažili jsme se ho uklidnit slovy „holka hloupá, neví, oč přišla,“ ale bylo nám to houby platné. Roman byl po tomhle nevydařeném randeti ještě zamlklejší a ze spaní mluvil ještě víc. Uklidnil se až po několika dalších dnech, když Míla musela z vážných rodinných důvodů předčasně odjet domů.
***
Chmel skončil, příští jaro jsme odmaturovali a já Romana několik roků neviděl. Asi po deseti létech jsem ho náhodou potkal na ulici, jak si vykračoval po boku svojí manželky a kolem nich pobíhal malý klučina. Ta paní neměla nahoře nic moc, ale od pasu dolů, no co vám mám povídat, prostě figura jak z reklamy na dámské spodní prádlo. Však mi ji taky Roman s pýchou v hlase představil: „Honzo, podívej, tohle je moje Jarmila, nejkrásnější ze všech ženskejch pod sluncem.“ Potom se s láskou podíval na toho jejich klučinu a zněžněným hlasem ho představil jako Tomáška. Nakonec se otočil přímo ke mně, významně mrknul a dodal tiše, aby ho rodinka neslyšela: „Krásnej kluk, viď. Určitě z něho jednou bude taky dolňák.“
PS: V naší študácké partě byl i horňák Jirka, ale o něm zas příště.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 30,96
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.