Dnešní neděle byla dnem velkých nadějí a očekávání pro spoustu útulkových koček a psů. Zdaleka ne všem se však podařilo nalézt nové domovy na umísťovací výstavě v pražské Vinoři, mnozí na svoje štěstí stále čekají.
Jedou z těch šťastnější je odrostlá kotěcí slečna Lucinka. Když byla maličká, lidé z útulku Šance pro kočku ji našli, jak se i se svým bráškou nešťastně motá mezi projíždějícími auty na silnici v Kašperských Horách. Ti dva někoho přestali bavit a prostě je tam vyhodil. Na obrázku je Lucinka ještě v kleci na výstavě a netuší, že už za pár chvil se bude stěhovat do Rumburka k novému kocouřímu kamarádovi a k laskavým dvounožcům.
Ani ne čtyřměsíční kocourek Ledík na svou novou lidskou rodinu teprve čeká. Zatím bydlí v útulku Podbrdsko, je sice akční a trochu žárlivý jako ostatní koťata, ale úplně nejradši je v úzkém kontaktu s člověkem. Tedy přesněji řečeno, když mu může ležet za krkem. Ledík by novém rodinném společenství rád uvítal poněkud otrlejšího kamaráda, protože je to neposeda a rád zkouší, co si může dovolit.
A tady už je naše známá rozverná a přítulná Hruštička z útulku Tlapky Mochov. Letos v Květnu se s bráškou Melounkem narodila v bouřce na přízemním balkoně pražského bytu v kýblu. Tam je našli starší manželé, kteří se o ně starali tak dlouho, jak jim jejich skromné síly a finanční prostředky stačily, poté jim našli přechodný domov v Mochově. Melounek už je umístěný, Hruštička na své štěstí zatím stále čeká, a aby jí to líp utíkalo, našla si nového kamaráda. Ale o tom až na konci.
Čtyřměsíční kočičí slečna Aileen s útulku Animal SOS se právě stěhuje od jedné krasavice (vpravo) ke druhé krasavici (vlevo). Ta si mazlivou, hravou a společenskou Aileen odveze k sobě a ke svým rodičům do pražského bytu.
Dvouletý černobílý Kája zatím v rukou krasavice s Animal SOS zůstává. Je to jeden z nejvlezlejších kocourů v útulku. Miluje jakoukoliv společnost lidí i zvířat. Ve všech činnostech je dychtivý, ve hrách, v jídle, v mazlení. Pokud chce něčeho dosáhnout, nelze jej ani zbrzdit, ani zarazit, není proto vhodný k malým dětem, ani k choulostivým seniorům. Hodí se do domácnosti tolerantních lidí, hodně společenských, má rád večírky, nevadí mu hlučná společnost. Vyžaduje spaní v posteli, hodně kvalitního jídla a zábavu. Je čistotný, naučený na kočičí WC. O jídlo se nedělí ani se zvířaty, ani s lidmi. Kája je uměle odchovaný téměř od narození, nemá proto zatím dobře fungující imunitní systém. Je tudíž choulostivý na průvan, změnu teploty a jakékoliv virózy. Vhodný zejména do panelového bytu.
Tito dvě psí fešandy se dnes dočkaly svého štěstí. Černá Rita a hnědá Asta, kříženka německého ovčáka a jezevčíka se v náručí nových paniček loučí se svou dočasnou pečovatelkou paní Neureiterovou z Azylu U Beky.
Desetiletý pudl Beník však u Evy Neureiterové prozatím zůstává. V mládí bydlel u domku se zahrádkou, věrně sloužil starším manželům. Paní však zemřela, její manžel zůstal sám a Beníka si nemohl ponechat. A tak se Beník postupně dostal až paní Evě. Nebyl v dobrém stavu, paní Eva mu musela nechat udělat plastiku v tlamičce, aby vůbec mohl jíst. Navíc trpí Cushingovým syndromem a aby přežil, musí být pod stálou medikací. Je to však miliónový pejsek, který všechny starosti s péčí případným novým páníčkům mnohokrát vynahradí svou povahou.
Rita (černá) a Alík (černobílý) z psího útulku Dobříš. Poslechněme si, co o nich říkají lidé, kteří se tam o ně starají:
S žádostí o pomoc se na nás obrátili příbuzní po zemřelé majitelce 6 psů, kteří se nacházejí nedaleko Dobříše. Po osobní návštěvě bylo zcela jasné, že situace je opravdu neúnosná a psi potřebují co nejdříve z těchto podmínek pryč a najít nový domov. V době našeho příjezdu byli na zahradě 3 psi (2 feny - Rita a Dina a 1 pes - Alík), ostatní psi ze smečky už rodina prý rozdala po známých. Psi byli naprosto nesocializovaní, bázliví, nezvyklí na obojek a vodítko, na procházky se starou paní vůbec nechodili, byli pouze na zahrádce a v domě. Jsou zvyklí na kočky, které se mezi nimi volně pohybovali. Několik prvních dní byl Alík umístěn v útulku i s Dinou, oba ale vylézali z boudy pouze, když nebyl nikdo na dohled. Abychom socializaci a důvěru urychlili, byli s Dinou odděleni a každý putoval do jiné dočasky. V domácím prostředí se oba rychle zlepšili a začali lidem důvěřovat. Stali se z nich moc milí a hodní pejsci, chůzi na vodítku se také skvěle naučili. Po několika týdnech se oba shledali v dočasce a až do adopce Diny byli spolu. Alík se s ostatními psy po seznámení snese naprosto bez problémů, problémem nejsou ani další zvířata. Vzhledem k tomu, co prožil, je zpočátku mírně nedůvěřivý k cizím lidem a potřebuje čas, aby si zvykl, jakmile ale začne důvěřovat, je to opravdový mazel. Hodil by se spíše ke starším, ale stále aktivním páníčkům, do bytu, je čistotný, doma nic neničí. Rita společně s Alíkem stále svůj nový domov hledá, druhá holčička z této trojice Dina, svůj domov našla a vypadá tam moc spokojeně
Na výstavě nechybělo ani pořádné občerstvení.
Součástí byl i doprovodný program, například ukázka práce služebních psů Celní správy. Úkolem prvního bylo určit kufr, ve kterém je pašováno zakázané zboží.
Pes na to šel sice zvesela, ale naprosto profesionálně. Napřed si všech pět kufrů pečlivě očichal a pak zcela jednoznačně označil jeden z nich.
Nemýlil se, v útrobách kufru byly ukryté kosti exotického zvířete, které se nesmějí vozit přes hranice.
Závěrečná odměna za dobře odvedenou práci byla naprosto zasloužená.
Ve druhé ukázce bylo úkolem služebního psa najít drogu.
V davu přihlížejících byl dobrovolník, vybavený balíčkem extáze. Nebyla to však ani naše pohledná kolegyně blogerka...
... ba ani jeden z pořadatelů výstavy.
Ukázalo se, že nejde o dobrovolníka, ale o dobrovolnici, která byla nekompromisně odhalena. Naštěstí to vzala s humorem.
Na závěr se však ještě vraťme ke kočkám. Hruštička z Mochova si zde našla nového kamaráda a slíbila, že nám prozradí, o koho se jedná. Není jím nikdo jiný než Ledík z Podbrdska a Hruštička se k němu tak šmajchluje, až se nám poněkud rozmazala. Ani jeden z nich však dnes svůj nový domov nenašel...
... a tak nás společně zvou na další umísťovací výstavu příští neděli. Tam budou mít další šanci najít své štěstí v lidských rodinách. Tak jestli vám doma chybí věrný a trochu rošťácký kočičí kamarád, stavte se tam pro ně nebo pro některé z mnoha dalších čekatelů na štěstí.
Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
