Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Maminko, proč ti ten pán koukal pod sukni?

9. 08. 2017 14:38:47
Bylo parné letní odpoledne, v nacpané tramvaji téměř nebylo k hnutí. „Mami, Kája dostal od úči pohlavek, protože se koukal Věrušce pod sukni.“ Ti dva seděli na dvousedačce kousek od tyče, která mi poskytovala oporu v zatáčkách.

Pomyslel jsem si cosi prospěšnosti drobných tělesných trestů a tiše zadoufal, že z toho ta odvážná paní učitelka v mateřské škole nebude mít průšvih. Mladá maminka ve slušivé lehké sukni ke kolenům byla zřejmě stejného názoru a svému synkovi odpověděla: „Víš, Péťo, dobře udělala. Koukat holkám pod sukni se nesmí, ať jsou malé nebo velké. A neříká se úča, ale paní učitelka. Ale teď mi pověz, jak poznáš tygra od geparda?“ Zřejmě jeli do ZOO. „Gepard je rychlejší. Je vůbec úplně nejrychlejší, protože to říkal tatínek.“ Kluk měl jasno.

Na zastávce nastala mela, netrpěliví nastupující se nedočkavě tlačili dovnitř přes vystupující, jak už to občas v uspěchané metropoli bývá. Naproti naší dvojici se uvolnilo místo, na které se posadil starý upocený pán. Měl na sobě tmavý oblek s kravatou, muselo mu být strašné vedro a bylo znát, že se mu po usednutí trochu ulevilo. Z náprsní kapsy vyndal pečlivě složený zářivě bílý látkový kapesníček s vyšitým monogramem a snažil se nenápadně otřít své orosené čelo.

„To máš sice pravdu, Péťo, ale jak bys poznal tygra od geparda napohled?“ Zvídavá maminka si poposedla až k opěradlu, aby udělala upocenému pánovi víc místa pro nohy. „Tygr má pruhy a gepard puntíky.“ Péťa své rodičce tentokrát odpověděl tónem, jakože proč se ho ptá na takovou samozřejmost, kterou vědí už snad i miminka v kočárkách.

Pán v obleku se na kluka pochvalně usmál. Možná to byl nějaký vysokoškolský profesor zoologie, vracející se z celosvětového kongresu vědeckých kapacit přes pruhy a puntíky. Otevřel koženou aktovku, vyňal z ní jakási skripta a položil si je na klín. Zavřel aktovku, nahlédl do skript a zjistil, že si zapomněl nasadit brýle. I odložil skripta, znovu otevřel aktovku, vytáhl pouzdro, otevřel pouzdro a vyňal z něj brýle s tlustými skly. V následující moment se snažil učinit s brýlemi, aktovkou a skripty několik věcí najednou. Zazmatkoval, futrál od brýlí mu sklouzl na zem, a jak tramvaj cukla před křižovatkou, zakutálel se mu pod sedačku.

Pan profesor hbitě vrátil skripta do aktovky a začal se rozhlížet po svém futrálu. Pod svou sedačkou ho nemohl vidět, a tak si ve svých nažehlených kalhotách klekl na zem a s nasazenými brýlemi na čtení pátral. Mladé mamince se ho zželelo, i rozhodla se, že panu profesorovi pomůže. Koukla pod jeho sedačku, okamžitě uviděla ten zpropadený futrál a natáhla se pro něj.

A teď to přišlo. Jak se maminka v sukni ke kolenům shýbla, dala nohy trochu od sebe a její klín se přiblížil k očím klečícího pana profesora. Byl to jen kratičký okamžik, kterého si snad ani nikdo nevšimnul, poté už futrál putoval z ruky mladé paní do rukou pana profesora, následovalo upřímné poděkování.

Mýlil jsem se, někdo si toho letmého a náhodného přiblížení mladého ženského klínu a starých mužských očí přece jen všiml. A ten někdo to nenechal bez zvědavé dětské otázky: Maminko, proč ti ten pán koukal pod sukni? Vždyť před chvíli jsi mi řekla, že se to nesmí. Nemám mu dát taky pohlavek, jako dala úča ... paní učitelka Kájovi? Holt z klučiny bude asi jednou rytíř.

Pan profesor, už tak rudý od hledání brýlí v horku, zrudnul ještě víc. Okamžitě pochopil Péťovu otázku a začal drmolit hluboké omluvy ve smyslu, že nic takového nechtěl a ani si ničeho nevšiml. Maminka dokázala zachovat chladnou hlavu, obrátila se k Péťovi: „mlč, prosím tě, já ti to pak vysvětlím“ a pak se útrpně podívala na pana profesora. Chviličku jakoby nevěděla, co říct, nato se zlehka dotkla hřbetu jeho ruky, usmála a špitla „neřešte, to je dobrý.“ Nu a pak se pohled starého pána v obleku s kravatou střetl s pohledem mladé paní v sukni ke kolenům a jejich ústa se hlasitě rozesmála na celou tramvaj. A Péťa se k té nesourodé dvojici přidal se svým naivním zvonivým dětským smíchem.

Autor: Jan Pražák | středa 9.8.2017 14:38 | karma článku: 33.83 | přečteno: 2198x

Další články blogera

Jan Pražák

Vašek aneb smutný konec jednoho domácího porodu

„Podruhý už mě do porodnice nikdo nedostane,“ svěřila se Stáňa své kamarádce Martě po potvrzení dalšího těhotenství. „Doma budu mít klid a vyhnu se těm problémům, který jsem měla po narození Lukáška.“

18.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 31.10 | Přečteno: 1523 | Diskuse

Jan Pražák

Prvoplánová reklama kočičí

Chápu, že prvoplánová reklama na titulní stránku blogu sice nepatří, ale tohleto prostě musíte mít. Je to takový multifunkční zázrak, který vám bude pomáhat v běžném životě a navíc upevní vaše zdraví.

17.10.2017 v 20:01 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 478 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem na veřejném záchodku veksloval s migrantem

Dveře se za mnou s bouchnutím zavřely. Ta rána zapůsobila jako signál pro drobnou stařičkou osobu v barevné zástěře. Zvedla se od štrikování, přijala ode mě peníz a s východním přízvukem mi odpověděla na pozdrav.

15.10.2017 v 15:13 | Karma článku: 28.56 | Přečteno: 1489 | Diskuse

Jan Pražák

Nevyhánějme své kočky z kuchyňských linek a jídelních stolů

„Ta kočka na ten stůl smí?“ Zeptal se tehdy s vysoko zdviženým obočím náš nový soused. Byl to takový usedlý starší pán, tak jsem to nějak zahrál do autu a našeho někdejšího kocoura Damiána z jídelního stolu sundal.

12.10.2017 v 21:19 | Karma článku: 32.22 | Přečteno: 1366 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

"Milý Andreji": silně provokativní blog, čtení jen na vlastní nebezpečí!

Píšu Ti, chlapče, páč mi děláš starosti. Fakt. Některé lidi netlačíš v botě, ale na mozku. Vrtáš jim hlavou ve dne v noci. Mají z toho velké hlavy. A pak je potíž sehnat čepici. A zima na krku, že jo.

19.10.2017 v 21:00 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 236 | Diskuse

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 22.55 | Přečteno: 526 | Diskuse

Jana Slaninová

Domácí recepis proti bolesti hlavy

Jsou dny, kdy vás bolí hlava. Přes den se na lidi vrhají informace jako hladové lišky na králíčky. A v důsledku se hlava brání bolestí a nebo pnutím. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli.

19.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 227 | Diskuse

Bedřich Marjanko

Malé předvolební zamyšlení

Naše vlast opět žije volbami. Politici se navzájem osočují, podávají žaloby, a hlavně slibují vše možné i mnohdy nemožné. I zdejší blogy se většinou zabívají tímto tématem, což pochopitelné. Dovolím si k tomu i já napsat pár řádků

19.10.2017 v 11:01 | Karma článku: 20.40 | Přečteno: 441 | Diskuse

Vladimír Aim

Zase osudová kampaň - a zas mám pocit, že jsem za blbce

Česká volební kampaň je svérázně nudná; opakují se patetické výkřiky o „osudovosti“ (jako vždy), znovu kandidují strany a osoby nehodící se ani na ponocné a opět slyšíme jen o něco o zemských škůdcích a nesvéprávné konkurenci.

19.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 336 | Diskuse
VIP
Počet článků 1267 Celková karma 24.70 Průměrná čtenost 1020


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.