Mezi mými dobrými kamarády, kterých si velmi vážím, jsou dva gayové. Říkejme jim třeba Jarda a Jirka, i když jejich skutečná jména jsou jiná. Oba mají naprosto odlišný přístup ke své homosexualitě.
Jarda svou homosexualitu neskrývá a nestydí se za ni, ale zároveň se s ní nechlubí a neroztrubuje ji do světa. Od heterosexuálních mužů se liší pouze tím, že neběhá po světě se ženou, ale s mužem. Nakupují spolu, chodí na procházky na návštěvy ke známým, jezdí spolu na výlety a na dovolenou. A chovají se k sobě úplně stejně jako muž s přítelkyní, jsou na sebe milí jednou víc, podruhé trochu míň, prostě tak, jak to v běžném vztahu bývá. Jen vzájemné projevy intimity si nechávají na chvíle soukromí.
Zpočátku jsem o Jardově orientaci nevěděl, dozvěděl jsem se o ní až ve chvíli, když přišel na nějakou akci se svým přítelem. Jarda mi ho představil, divil jsem se jen asi setinu vteřiny, než mi došlo: „Aha, no a co?“ Můj postoj k Jardovi a jeho ke mně se tímto soukromým „comming outem“ nezměnil. Vlastně v jedné drobnosti ano, občas spolu na toto téma zlehka zažertujeme.
Jednou jsem se Jardy zeptal, jaký je jeho názor na Prague pride. Vzal to jako nahrávku na smeč a doslova odpověděl: „Víš, Honzo, to jsou akce pro buzny, tam my homosexuálové nechodíme.“ Rozesmáli jsme se oba.
Jirka to bere úplně jinak, zřejmě se za svou homosexualitu stydí. Když jsem o tom ještě nevěděl, tak jsem se jen tak z chlapské zvědavosti zeptal na jeho partnerku. Odpověděl, že žádnou ženskou nemá a bylo znát, že mu má otázka nebyla příjemná. Už jsme se k tomuto tématu nikdy nevrátili.
Časem jsem se o Jirkově orientaci a o tom, že žije s přítelem, dozvěděl náhodou. Pokud mi to však někdy v budoucnu neprozradí sám, nikdy mu nedám najevo, že vím. Nechci ho uvádět do rozpaků ani otázkou, co říká na Prague pride.
Jirka se bojí, že kdyby to lidé o něm věděli, přestali by si ho vážit, mohli by se mu začít smát a obrátit se k němu zády. Přitom jsem přesvědčen, že Jirkovi obavy jsou zbytečné a přál bych mu, aby se sám k sobě dokázal postavit jako Jarda. Vždyť Jardy si lidé váží, nikdo se mu nesměje, ani jím nepohrdá. Podobně, jako si lidé váží například Zdeňka Trošky, Martiny Navrátilové nebo třeba Eltona Johna.
Vrátím se k otázce z nadpisu článku, kdo půjde na letošní Prague pride. Jarda to určitě nebude, sám řekl, že takové akce nemá rád. Nebude to ani Jirka, protože nechce, aby se o jeho homosexualitě vědělo. Tak kdo tedy? Zřejmě takoví, kteří se budou snažit hlasitě sdělit světu, že jejich sexuální orientace je „moderní“ a jediná správná. Potom tam přijde pár zvědavců a dále dva typy novinářů. Za prvé ti korektní, kteří budou natáčet a fotit vybraná videa a obrázky, aby mohli tvrdit, jak jsou takové akce zábavné, užitečné a prospěšné homosexuálům i heterosexuálům. A za druhé novináři bulvární, ti budou pro změnu vyhledávat obscénní scénky a jiné senzace, aby ve jménu zisku zvýšili sledovanost a čtenost svých médií.
Takže hurá na Prague pride. Ale beze mě, bez Jardy, bez Jirky a bez nám podobných.
