Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řekni mi své číslo a já ti řeknu, co jsi zač

5. 08. 2017 21:01:56
Jsme otroky čísel, vládnou nám ještě dřív, než se vůbec stačíme narodit a jen stěží se jim dokážeme vzepřít.

„Proboha, už to na mě jde, ale termín mám až za šest týdnů, bude to naše maličké v pořádku?“ Lenička hrubě nedodržela termín porodu, který pan doktor určil její mamince a ani porodní váha zdaleka nedosahovala požadovaných hodnot. Hned na počátku svého života se drze odvážila vzepřít diktátu čísel. Nicméně díky vzorné péči personálu porodnice a poté jejích rodičů se z ní zanedlouho vyklubalo krásné zdravé miminko.

„Jsi chytré děvče, Leničko, ve škole musíš mít jen samé jedničky a vůbec nejlepší by bylo, kdybys byla první ve své třídě.“ Taková byla představa Lenčina tatínka, známého někdejšího šprta a vzorňáka. Lenička se sice zpočátku snažila plnit jeho jedničkové představy, ale s každou další třídou těch výborných ubývalo. Když už pomalu přestávala být Leničkou a začala se stávat Lenkou, hledal tatínek na jejím vysvědčení jedničky marně. Lenka se natolik vzepřela jedničkovému příkazu, že ji málem vyhodili ze střední školy. Pokud bychom měli teď krátce nahlédnout do současnosti, zjistili bychom, že je z ní úspěšná žena vyššího středního věku.

Vraťme se však zpět do Lenčina mládí. „Proč na mě všichni kluci tak divně zírají?“ Ptala se sama sebe ještě dřív, než poznala kouzlo prvních milostných sblížení. „Proč mě ti chlapi chtějí jen kvůli tomu jednomu a nikomu z nich nezáleží na mé povaze, na mé duši?“ Ptala se později, když už měla pár vztahů za sebou. Na vině byla příroda, která obdařila Lenku ňadry o velikosti číslo šest. To, co muži považovali za výhodu, se na čas stalo pro Lenku prokletím. Začala se stydět za své výstavní poprsí a i v největších parnech chodila zahalená. Vzepřít se tomuto číslu ji pomohl až Petr, kterého víc než ňadra uchvátila Lenčina upřímnost, přátelskost a hloubka jejích hnědých očí. Ten Petr, kterého při dalším letmém pohledu do dnešních dnů můžeme vidět, jak s Lenkou hrdě vykračuje životem. A jak plní její občasné přání vzít ji ve velkých vedrech i na takové pláže, na kterých se ukáže úplně všechno.

„Jenom dvanáct stovek? To jsem si mohl myslet. Kdyby ses byla líp učila, mohlas na vysokou a dostala bys skoro dvojku jako Jarka od sousedů.“ Škaredil se na Lenku její otec, když se mu pochlubila svou první výplatní páskou. Lenka mlčela. Věděla, že se s tátou nemůže přít, ten odjakživa nikdy neuzná, že by se mohl mýlit. Ale sama pro sebe byla spokojená. Vždyť právě objevila svého Petra, tak co jí má záležet na diktátu čísel, namalovaných na nějakých bankovkách.

„Lenko,“ vzala si jednoho dne maminka svou téměř třicetiletou dceru stranou, „nechci ti mluvit do života, ale řekni mi, proč jsi mě už dávno neudělala babičkou? Jestli máte s Petrem nějaký problém, mám známou v poradně, ta by vám mohla pomoct.“ Končila osmdesátá léta minulého století a na ženu, která neměla do pětadvaceti první dítě, se hledělo jako na neplodnou nebo přinejmenším nějakou divnou. „Ale mami, prosím tě, prostě jsme si s Petrem chtěli užít trochu svobody a cestování, než se začneme plně věnovat svým potomkům.“ Zdůvodnila Lenka svůj vzdor proti dalšímu zaběhnutému číslu. A pak jen dodala s lišáckým úsměvem: „Ale neboj, však už je na cestě.“

***

Úspěšný vzdor vůči číslům provázel Lenku i celým následujícím životem. Během dalších let vychovala dvě děti a v práci se stala respektovanou týmařkou.

Dnes se však snaží porazit číslo, proti kterému je každá bitva těžká a nad kterým se jen málokdy podaří zvítězit. Lenčin stařičký tatínek, ten starostlivý a na dceru kdysi tolik přísný otec bojuje se zákeřnou chorobou. Lékaři vyřkli ortel v podobě dvou čísel, dvacítky a šestky. Tatínek má dvacetiprocentní šanci, že svou chorobu přemůže a bude žít déle než šest měsíců. Tak držme palce, přátelé, přejme mu hodně síly a štěstí. A Lence, té odvážné bojovnici proti číslům přejme, ať se jí s tatínkem podaří přemoct i tahle čísla nejvážnější.

Autor: Jan Pražák | sobota 5.8.2017 21:01 | karma článku: 21.52 | přečteno: 611x

Další články blogera

Jan Pražák

Vašek aneb smutný konec jednoho domácího porodu

„Podruhý už mě do porodnice nikdo nedostane,“ svěřila se Stáňa své kamarádce Martě po potvrzení dalšího těhotenství. „Doma budu mít klid a vyhnu se těm problémům, který jsem měla po narození Lukáška.“

18.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 31.10 | Přečteno: 1523 | Diskuse

Jan Pražák

Prvoplánová reklama kočičí

Chápu, že prvoplánová reklama na titulní stránku blogu sice nepatří, ale tohleto prostě musíte mít. Je to takový multifunkční zázrak, který vám bude pomáhat v běžném životě a navíc upevní vaše zdraví.

17.10.2017 v 20:01 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 478 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem na veřejném záchodku veksloval s migrantem

Dveře se za mnou s bouchnutím zavřely. Ta rána zapůsobila jako signál pro drobnou stařičkou osobu v barevné zástěře. Zvedla se od štrikování, přijala ode mě peníz a s východním přízvukem mi odpověděla na pozdrav.

15.10.2017 v 15:13 | Karma článku: 28.56 | Přečteno: 1489 | Diskuse

Jan Pražák

Nevyhánějme své kočky z kuchyňských linek a jídelních stolů

„Ta kočka na ten stůl smí?“ Zeptal se tehdy s vysoko zdviženým obočím náš nový soused. Byl to takový usedlý starší pán, tak jsem to nějak zahrál do autu a našeho někdejšího kocoura Damiána z jídelního stolu sundal.

12.10.2017 v 21:19 | Karma článku: 32.22 | Přečteno: 1366 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

"Milý Andreji": silně provokativní blog, čtení jen na vlastní nebezpečí!

Píšu Ti, chlapče, páč mi děláš starosti. Fakt. Některé lidi netlačíš v botě, ale na mozku. Vrtáš jim hlavou ve dne v noci. Mají z toho velké hlavy. A pak je potíž sehnat čepici. A zima na krku, že jo.

19.10.2017 v 21:00 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 236 | Diskuse

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 22.55 | Přečteno: 526 | Diskuse

Jana Slaninová

Domácí recepis proti bolesti hlavy

Jsou dny, kdy vás bolí hlava. Přes den se na lidi vrhají informace jako hladové lišky na králíčky. A v důsledku se hlava brání bolestí a nebo pnutím. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli.

19.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 227 | Diskuse

Bedřich Marjanko

Malé předvolební zamyšlení

Naše vlast opět žije volbami. Politici se navzájem osočují, podávají žaloby, a hlavně slibují vše možné i mnohdy nemožné. I zdejší blogy se většinou zabívají tímto tématem, což pochopitelné. Dovolím si k tomu i já napsat pár řádků

19.10.2017 v 11:01 | Karma článku: 20.40 | Přečteno: 441 | Diskuse

Vladimír Aim

Zase osudová kampaň - a zas mám pocit, že jsem za blbce

Česká volební kampaň je svérázně nudná; opakují se patetické výkřiky o „osudovosti“ (jako vždy), znovu kandidují strany a osoby nehodící se ani na ponocné a opět slyšíme jen o něco o zemských škůdcích a nesvéprávné konkurenci.

19.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 336 | Diskuse
VIP
Počet článků 1267 Celková karma 24.70 Průměrná čtenost 1020


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.