Při bleskové návštěvě Walesu se tato země poutníkovi představila jako krásné místo, kde žijí hrdí potomci dávných Keltů. Snaží se zachovat svůj vlastní jazyk, kterým tam v současné době mluví přibližně pětina obyvatel.
Navzdory relativně nízkému procentu lidí ovládajících waleštinu, jsou v této zemi prakticky všechny nápisy dvojjazyčné. Na prvním místě je na pohled i na poslech krkolomná waleština a teprve pod ní angličtina. V posledních létech zesilují snahy o zavedení waleštiny jako povinného předmětu ve školách.
Kromě tohoto jazyka se ve Walesu poutníci setkali s příjemnými a pohostinnými lidmi, starobylými nebo aspoň starobyle vyhlížející kamenným stavbami, skvělým jídlem, místním svrchně kvašeným pivem a se spoustou dalších krás, které zdaleka nelze během krátkého několikadenního putování postihnout. A hlavně s majestátnými středověkými hrady.
Dnes vám poutník nabízí pár obrázků hradu Caerphilly, nacházejícího se ve stejnojmenném městečku v jižním Walesu. Hrad byl postaven ve třináctém století a můžeme ho nalézt severně od Cardiffu, půvabné waleské metropole.
Poutník z daleké země v srdci Evropy si nejprve opatrně a s úctou prohlížel hrad zvenku.
Za branou z předchozího obrázku narazil poutník na pro něj naprosto nesrozumitelnou waleštinu.
Nejen italská Pisa se pyšní šikmou věží. Poutníci se však nemusí bát zavalení, zdejší věž podpírá dávný udatný zkamenělý rytíř.
Poutník s foťákem se omlouvá, z té šikmoty se mu trochu zatočila hlava.
Místní rybář.
Dvojice návštěvníků hradu znaveně odpočívá v místech dávného středověkého nádvoří.
Ledva se středoevropský poutník opatrně odvážil vstoupit do hradu, rázem byl zmaten. Ze své domoviny je zvyklý na bílou paní, která se po nocích osaměle prochází po cimbuří. Jiný kraj, jiný mrav, zde se bílé paní zřejmě běžně vyskytují ve dvojicích a své aktivity neomezují pouze na hluboké noci, zalité světlem úplňku.
Další záhadná bytost. Jakmile se k ní poutník snažil přiblížit, zmizela, jako by se do země propadla.
Poutník s úlevou opouští tajemné útroby hradu, vrací se na světlo boží a na závěr nabízí pár pohledů na městečko v podhradí.
Hrad Caerphilly už dávno neslouží jako obranná pevnost před hordami cizáckých nájezdníků. Ale pozor, hrdá waleská vlajka s červeným drakem na něm vlaje dál.
Více o hradu Caerphilly se můžete dočíst zde (anglicky). Anebo pro fajnšmekry zde (welšsky).
Závěrem vám poutník nabízí ještě předchozí článek z cesty po Walesu a Anglii: Na ulici, na ulici, tam se člověk pobaví.
