Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Naděje pro migranta

11. 06. 2017 20:16:43
Byl ve zbědovaném stavu, hladový a nemocný. Když mu bylo nejhůř, tak ho na poslední noc zavřeli do místnosti dva krát půl metru. Další den ho vsadili do uzavřeného prostoru automobilu a poledním žárem vezli do neznáma.

Ne, příběh uprchlíka ze Sýrie, Afriky nebo z podobných krajů nečekejte. Tenhle se nepřemístil z jihu na sever, ale opačným směrem a ne tak daleko. A navíc to ani nebyl člověk, ale kocour. Pokud jste se těšili na politiku, tak sorry.

Včera se na kořenovském fotbalovém hřišti konala nějaká vesnická akce. Byli jsme na návštěvě u starší dcery, tak jsme tam na chvíli zaskočili nasát místní atmosféru a s ní i trochu Krakonoše. Dobrého piva.

„Tati, umíš vyndávat klíšťata rukou?“ Překvapivě se mě zeptala mladší dcera u stánku s občerstvením. „Klíšťata rukou, proboha,“ si teď asi řekne spousta odborníků. Též jsem se tomu požadavku podivil. Když jsem však v jejích rukou spatřil černého kocourka, vzpomněl jsem si, že jsem tuto drobnou službu udělal venkovním kočkám už mockrát. Jednou rukou vzít klíště, druhou přidržet kůži a lup, už to je. Našli jsme čtyři a vytáhli, aspoň ho nebudou trápit.

Jenomže při tom tahání se ukázalo, jak je to černé odrostlé kotě z loňského podzimu vyhublé. Prostě kost a kůže, víc, než by člověk čekal u běžné venkovské kočky, která patří k nějakému stavení. A jak byl vděčný za každý lidský dotek, asi těch příjemných moc nepoznal. Navíc zrovna dvakrát zdravě taky nevypadal.

Po zbavení klíšťat na krku, kde si je nemůže sám vykousat, jsme ho pustili na zem a vrátili se k hovoru a ke Krakonošovi. „Tatí, koukej, on jde na něj s klackem!“ Ozvala se opět mladší dcera a ukazovala na stánkaře. Kocourek měl hlad, ochomýtal se kolem jeho svatyně a ten člověk ho tímto „nástrojem“ odháněl.

„Proč to děláte, to byste mu nemohl dát nějaký zbytek?“ Musel jsem se ozvat. Když jde o kočku tak prostě musím, nemůžu za to. Měl kliku, že kocourkovi neublížil. „Dyť se na něj koukněte, je divnej. Normální kočka uteče od cizích lidí, ale tenhle ne.“ Bránil se stánkař. Asi se bál vztekliny. Té, co u nás nebyla už víc jak dvacet let. Hm, kdyby on sám byl na pokraji svých sil, asi by taky neutíkal.

Tohle nejde. Zašprajcovali jsme se všichni čtyři. Tedy mladší dcera, její kluk, zeťák od starší dcery a já. Sebrali jsme kotě a volali SOS do základního tábora, který hlídala starší dcera s mojí ženou. „Už ho nesem, jdeme lesem.“ Nesl jsem ho v náručí, ani se moc necukal. Dámy v základním táboře (domku mladých) si myslely, že jsme to přehnali s Krakonošem a děláme si z nich legraci. Uvěřily, až když nás viděly přicházet.

Pak se do hry zapojil Neruda se svým „kam s ním.“ Když ho necháme venku, uteče do lesa. Když ho pustíme dovnitř, setká se s Ajkou. Hóóódný, ale moc velký pes. Teda o trochu menší, než byl Fík, ale hyperaktivní a s vystresovaným nemocným kotětem se to nedalo riskovat. Dostal kus vařeného kuřete a nějakou rýži, hltal jak po čtrnáctidenní hladovce. Pak nadrcené psí granule, zkoušel to, ale nedal. Proč, se ukázalo až druhý den. Naráz vylemtal půlku misky vody a na noc byl umístěn s provizorním pelíškem a trochou písku na dolním záchodě.

Nerudovská otázka se vrátila v trochu jiné podobě. Co s ním dál? U mladých Ajka, u nás dva divoši puberťáci pomalu rysího vzrůstu. A u mladší dcery dost netolerantní kočka v panelákové garsonce v Plzni. Tak co? Tak nic. Necháme to na ráno.

Ráno další porce jídla a čistá voda na záchod. Další hltání a obrovská touha po mazlení. Znáš přece řadu lidí z útulků, vždyť o nich píšeš - laškoval jsem s myšlenkou už od večera. Zkus to, s těmi spolehlivými udržuješ kontakty. Tak jo, osazenstvo souhlasilo. Prví telefon - paní Edita z Tlapek Mochov. Paráda, jako když motor naskočí na první ťuknutí. „Ne, nemusíte si pro něj nikam jezdit, po jedné hodině jsme u vás.“

Poledních třicet stupňů, houpání v zatáčkách, pak fofr po dálnici. Trochu strach, jak to zavřený v přepravce po Ajce zvládne. Celou cestu prospal, včetně zastávky v Praze a výsadku mladších mladých na bus na Plzeň. A pak už Mochov, dva strážní psi, kteří prý spolehlivě poznají, s jakou host přichází.

Vejdeme do domku, paní Edita sáhne pro kocourka. Je celý černý, tak mu dáváme provizorní jméno Čertík. Hned se k ní přilepil. Paní Edita ho prohlíží a začne mluvit převážně cizím jazykem. „Všenky, kaliciviróza, paraziti, rozvinutá gingivitida“ (proto nedal ty granule). Jmenuje další neduhy. Pak pokračuje v latině, „karanténa, antibiotika, veterina.“ Načež přejde do rodného jazyka. „Je krásný a bude to dobré, mazlivého černého kocourka jsem tu už dlouho neměla. A to jich tu zrovna mám asi pětadvacet.“

Takže paní Edita ho dá dohromady, vypiplá a umazlí. To bude ze všeho nejsnazší, už teď jde o poddruh „kocour náručový.“ A za měsíc, maximálně za dva z něj bude mladý krasavec, hledající nový domov. Vidím to na spolehlivého parťáka na celý kočičí život, kdyby někomu z vás takový kámoš chyběl. Už to trochu znám, asi jsem byl v minulém životě taky kocour. Migrant ze severu Čertík má tedy naději. Přejme mu, aby ho potkalo i trvalé štěstí. Zaslouží si to, na tak mladé zvíře si toho musel už dost prožít.

Na závěr dávám pár fotek. Promiňte mizernou kvalitu, bylo to narychlo mobilem a navíc Čertík je pořádné šídlo. Zkrátka Čertík.

Tak tedy moc díky, paní Edito, máte zlaté srdce.

Autor: Jan Pražák | neděle 11.6.2017 20:16 | karma článku: 31.25 | přečteno: 1545x

Další články blogera

Jan Pražák

Vašek aneb smutný konec jednoho domácího porodu

„Podruhý už mě do porodnice nikdo nedostane,“ svěřila se Stáňa své kamarádce Martě po potvrzení dalšího těhotenství. „Doma budu mít klid a vyhnu se těm problémům, který jsem měla po narození Lukáška.“

18.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 31.10 | Přečteno: 1523 | Diskuse

Jan Pražák

Prvoplánová reklama kočičí

Chápu, že prvoplánová reklama na titulní stránku blogu sice nepatří, ale tohleto prostě musíte mít. Je to takový multifunkční zázrak, který vám bude pomáhat v běžném životě a navíc upevní vaše zdraví.

17.10.2017 v 20:01 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 478 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem na veřejném záchodku veksloval s migrantem

Dveře se za mnou s bouchnutím zavřely. Ta rána zapůsobila jako signál pro drobnou stařičkou osobu v barevné zástěře. Zvedla se od štrikování, přijala ode mě peníz a s východním přízvukem mi odpověděla na pozdrav.

15.10.2017 v 15:13 | Karma článku: 28.56 | Přečteno: 1489 | Diskuse

Jan Pražák

Nevyhánějme své kočky z kuchyňských linek a jídelních stolů

„Ta kočka na ten stůl smí?“ Zeptal se tehdy s vysoko zdviženým obočím náš nový soused. Byl to takový usedlý starší pán, tak jsem to nějak zahrál do autu a našeho někdejšího kocoura Damiána z jídelního stolu sundal.

12.10.2017 v 21:19 | Karma článku: 32.22 | Přečteno: 1366 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

"Milý Andreji": silně provokativní blog, čtení jen na vlastní nebezpečí!

Píšu Ti, chlapče, páč mi děláš starosti. Fakt. Některé lidi netlačíš v botě, ale na mozku. Vrtáš jim hlavou ve dne v noci. Mají z toho velké hlavy. A pak je potíž sehnat čepici. A zima na krku, že jo.

19.10.2017 v 21:00 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 236 | Diskuse

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 22.55 | Přečteno: 526 | Diskuse

Jana Slaninová

Domácí recepis proti bolesti hlavy

Jsou dny, kdy vás bolí hlava. Přes den se na lidi vrhají informace jako hladové lišky na králíčky. A v důsledku se hlava brání bolestí a nebo pnutím. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli.

19.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 227 | Diskuse

Bedřich Marjanko

Malé předvolební zamyšlení

Naše vlast opět žije volbami. Politici se navzájem osočují, podávají žaloby, a hlavně slibují vše možné i mnohdy nemožné. I zdejší blogy se většinou zabívají tímto tématem, což pochopitelné. Dovolím si k tomu i já napsat pár řádků

19.10.2017 v 11:01 | Karma článku: 20.40 | Přečteno: 441 | Diskuse

Vladimír Aim

Zase osudová kampaň - a zas mám pocit, že jsem za blbce

Česká volební kampaň je svérázně nudná; opakují se patetické výkřiky o „osudovosti“ (jako vždy), znovu kandidují strany a osoby nehodící se ani na ponocné a opět slyšíme jen o něco o zemských škůdcích a nesvéprávné konkurenci.

19.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 336 | Diskuse
VIP
Počet článků 1267 Celková karma 24.70 Průměrná čtenost 1020


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.