Jan Pražák

Umísťovací výstava útulkových koček a psů na Karlštejně

21. 05. 2017 18:03:45
„Tak už nám to udělal zase, bráško, představ si to.“ „Kdo nám co udělal, ségro, o čem to tady mňoukáš?“ „Náš asistent. Sám si šel fotit někam do kláštera a my abychom tady za něj pozvali čtenáře na umísťovací výstavu koček a psů.“

„No to je neslýchaná drzost, Rozálko, však já si to s ním ještě vyřídím. Vidíš ty drápky a zoubky?“

„Santíku, souhlasím s tebou, ale nerozčiluj se, kvůli tomu tady nejsme. Jsme tady dnes proto, abychom nabídli čtenářům výlet na příští víkend na Karlštejn.“

„Nespletla ses, sestři? Já myslel, že to má být o opuštěných psech a kočkách, a ty najednou o nějakém hradu.“

„Ne, nespletla, ty můj truhlíku. Ta výstava se uskuteční v muzeu betlémů hned pod tím krásným hradem. Abychom nezmátli čtenáře, tak sem dáme plakát.“

„Takže jestli tomu dobře rozumím, sestřičko moje drahá, kočkomilní a psomilní čtenáři si budou moct udělat výlet ve stylu dva v jednom. Zajdou na výstavu, tam si vyberou nějakého čtyřnožce a pak se půjdou podívat na ten hrad.“

„Těsně vedle, bráško. Dva v jednom ano, ale obráceně. Přece bys po nich nemohl chtít, aby to čerstvě adoptované a vystrašené zvířátko tahali hned po nějakých památkách.“

„Jasně, holka, však pořád říkám, že máš víc rozumu než já. Ale zato uznej, že já jsem silnější než ty.“

„Však to já vím, ty můj zrzavý rytíři. Ale tímhle nebudeme naše čtenáře otravovat. Radši sem dáme pár fotek, která nám poslala paní Dana. Ta hodná paní z útulku Podbrdsko, která se o opuštěná zvířata tak hezky stará a která pořádá tuto výstavu.“

„Hezké místo, Rózko. Myslíš, že jsou tam nějaké myši?“

„Určitě jsou, bráško, je jich tam tolik, až by ses divil. Ale s tím teď nezdržuj. Radši mi pomoz představit pár kočičích krasavců, kteří budou na té výstavě čekat na své nové dvounohé souputníky životem.“

„Už jdu, už jdu, ségro. Kam já jen založil to škrábání od paní Dany? Jo, už to mám.“

Bedřich

Černý kocourek Béďa zůstal po úmrtí svého pána sám na ulici. Proto jsme ho přijaly do péče. Byl vykastrován, očkován a ošetřen proti zevním i vnitřním parazitům. Béďa je klasický černý kocourek s koukavýma chytrýma očima. Je asi pětiletý a zdravotně je zcela v pořádku. Důkazem toho je, že mohl být dárcem krve pro transfuzi nemocné kočičce. Na krku má zcela dorostlou srst po odběru krve. Je velmi vitální, velmi kontaktní, rád se chová, hladí, asistuje při veškerých domácích pracích, vše jej zajímá a vždycky je připraven pomáhat. Zároveň ale chce být tím prvním kocourkem v kontaktu s člověkem, konkurenci nemá rád. Béďa je typický kocour - vládce území. Od lidí požaduje, aby jeho osobnost byla respektována, není možné s ním zacházet jako s plyšovou hračkou. Chcete-li od něj nějaké větší důvěrnosti, musí s tím být srozuměný. Jinak vám dá najevo, že si to nepřeje. Proto j ej nedoporučujeme k dětem, které ještě nejsou schopné zcela kontrolovat své chování. Kocourka Béďu si zamiluje člověk, který již má nějaké zkušenosti s kočkami a ocení jeho osobnost. Pro počáteční období v novém prostředí s novým majitelem platí, že je třeba dát Béďovi čas, aby se přesvědčil o přátelském prostředí a že od všech členů domácnosti může očekávat jenom dobré úmysly a nic nečekaného. Je aktivní, bezpečná zahrada by mu nevadila.
Béďa je hodný a komunikativní kocour, moc by už potřeboval lidi, co ho budou mít rádi, a pevné místo, kde bude žít už napořád.

„Kocouří dárce krve, Santíku, dovedeš si to představit?“

„Rózko, tak to teda fakt smekám.“

Gandalf

Gandalf byl nalezen v Praze, do depozita ho převzala Eva. Převzala ho hubeného, nešťastného, s velkým zánětem v uších. Původně paní doktorka myslela, že má Gandalf v uchu nádor, druhé ucho bylo o něco lepší, ale také velmi bolestivé. Nakonec se nádor nepotvrdil ani v jednom uchu. Gandalf dostal antibiotika, uši mu Eva vyplachovala léčivým roztokem. A Gandalf ožil. Uši ho přestaly bolet, začal s radostí papat, začal tloustnout. Nyní je Gandalf již kastrovaný, očkovaný. Vyklubal se z něho velký krásný kocour, má pouze tzv. suché oko, proto mu oči někdy slzí, toto se nijak neléčí, je třeba pouze dodržovat oční hygienu a oko občas prokapat očními kapkami. Gandalf je hodně vděčný, Eva ho zachránila před pomalou smrtí na ulici. Když ho přebírala, již se motal, sotva chodil. Nyní je Gandalf v depozitu u Gaby, s Gaby se mazlí, je zase zdravý a šťastný. Je to kocourek středního věku, asi pěti až šesti letý. Je nesmírně hodný. Hodí se spíše do bytových podmínek, nouze venku si už zažil hodně. Je vhodný do klidnější rodiny, bez malých dětí.

„Santíku, promiň, počkej chvilku, jsem z toho úplně naměkko.“

„Teda, Rózko, já taky. Dvounožci, koukejte si někdo z vás Gandalfa vzít. Normálně nejsem zvyklý nikoho o nic prosit, ale teď musím. Tak vás o to prosím.“

Lukáš

Dvouletý černobílý očkovaný a kastorvaný kocourek Lukášek působí odtažitě, ale je to jen naoko. Sám mazlení v tuto chvíli nevyhledává aktivně a je zatím opatrný, ale jakmile pozná, že mu nikdo neublíží, nemůže se mazlení nabažit. Na pejsky reaguje syčením, ostatní kočky mu nevadí. Zvyklý v bytových podmínkách, je vhodný do bytu nebo domečku s bezpečným výběhem.

„Rózko, jsem jenom obyčejný zrzavý kocour a jednu věc nechápu. Jak může někdo opustit svoje zvíře, vyhodit ho třeba na ulici, aby se o sebe postaralo samo.“

„Santíku, lidé jsou různí a nikdy nedokážeš odhadnout příčiny jejich konání. Někteří to udělají proto, že je ten čtyřnožec prostě omrzí...“

„Teda, ty bych poškrábal, představ si, že by to někdo udělal jim...“

„Jo, ale promiň, neskákej mi do mňoukání. Víš, jiní za to nemohou a sami se dostanou do takové životní situace, že u sebe to zvířátko prostě už nemohou dál mít. A ani ho nevyhodí na ulici, najdou pro něj nějaký útulek, kde se o něj postarají a budou mu hledat nový domov. Nebo dokonce zemřou a to zvíře po nich zůstane opuštěné. Jako třeba Bedřich, to byl smutný příběh, tak snad bude mít šťastnější pokračování.“

„Já vím, Rózko, odpusť, nechal jsem se trochu unést. Koukni, jak je to tam pěkně nachystané, nezbývá, než jim všem držet drápky.“

„Nejen opuštěným kočkám, bráško, ale též našim psím kamarádům, ti tam budou také.“

„Samozřejmě, ségro, je to až neuvěřitelné, jak pevná přátelství mohou vzniknout mezi psem a kočkou.“

„Víš, Santíku, nakonec je asi dobře, že se na to náš dvounohý asistent vykašlal a celé to škrábání o výstavě hodil na nás.“

„Máš pravdu, Rózko, ostatně jako skoro vždycky. Zvíře se dokáže líp vcítit do zvířecích starostí a ten náš asistent by to možná zvoral. Ale třeba si ho v tom klášteře nechají a bude od něj pokoj.“

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Autor: Jan Pražák | karma: 25.33 | přečteno: 613 ×
Poslední články autora