Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Laškování s krásnou šestadvacítkou

20. 05. 2017 19:12:14
Kdopak nás lidi asi tak stvořil? Byla to podle vědců mocná příroda, která si vzala na pomoc Darwinovu teorii o vývoji druhů? Nebo to byl podle věřících Bůh? Ať tak či tak, autor si na nás dal opravdu záležet.

Kdesi jsem četl, že se prý podle archeologických nálezů pravěký člověk dožíval v průměru šestadvaceti let. Z našeho pohledu tedy umíral hrozně mladý. Dovedete si to představit? Šestadvacet a šmytec? Nu, nedivme se mu, tomu pračlověkovi. Za pomocí pouhých oštěpů a seker s pazourkem musel bojovat s lítými šelmami, byla mu zima, zabíjely ho nemoci a hlad. Nezřídka dokonce jiní pravěcí člověkové, vlastně pardon, pralidé.

Nicméně, dovolím si trochu spekulace a zkusím si s tou šestadvacítkou maličko pohrát. Ne s šestadvacetiletou mladou ženou, abyste mi rozuměli, taková by mě už dneska nejspíš nechtěla. Myslím s tím číslem. Pokud náš stvořitel ať Bůh či Darwin z té šestadvacítky vycházel, tak nás pořádně předimenzoval. Z pohledu dneška minimálně víc než trojnásobně, některé dokonce čtyřnásobě. Ano, jedna moje známá má stodvaletou maminku, křehkou osůbku, která čte bez brýlí a za pomoci svého „vozidla“ dokonce sama chodí. (Vozidlo říkají staří lidé takovému tomu chodítku, které postrkují před sebou). A jak jí to panečku myslí, čiperce jedné stodvaleté.

Jenomže bohužel ne všichni máme takové štěstí, abychom byli na sklonku života takhle relativně schopní a samostatní. Mohu-li mluvit za sebe, tak ze všeho nejvíc bych si nepřál, abych jednou skončil v roli fyzicky i psychicky nemohoucího, který je odkázaný na své okolí. A který vinou svého stavu dává tomu okolí pěkně zabrat. Ne, nemyslete si, že jsem si to vymyslel, takových případů je mezi námi víc, než by si jeden pomyslel. Každopádně hluboce smekám před těmi, kteří se s láskou a péčí dokážou starat o svoje staré bezmocné a ne vlastní vinou protivné rodiče. Nebo o prarodiče, tety, strýce a jiné příbuzné, tchány a tchýně nevyjímaje. Případně dokonce i o lidi úplně cizí.

Leč zpět k té šestadvacítce. Pánové, představte si šestadvacetiletou ženu, jak běží k vám. Vlasy jí vlají ve větru, zářivě se na vás usmívá, její ňadra se vám nádherně dmou v ústrety a vy se nemůžete dočkat, až vás její paže obejmou. Nebo dámy. Vy si představte šestadvacetiletého muže, plného síly, lásky k vám, touhy po vás a odhodlání se vás zmocnit. „Lásky a touhy“ je myšleno romanticky, ale taky se to dá říct poněkud cynicky, respektive prakticky. Hormony a chemické reakce v organizmu, kterými nás vybavil Darwin či Bůh, abychom zachovali svůj živočišný druh. Od pralidí až do doby, než s námi „vybouchne Země“ nebo než se navzájem povraždíme.

Nicméně nejde jen o rozmnožování a nejen šestadvacetiletý člověk je krásný. Ten, co nás stvořil, se postaral o to, abychom byli krásní po celý svůj život. Nevěříte? Tak to jste asi ještě nedrželi v náručí čerstvě narozené miminko. Nebo jste se ještě neradovali nad dováděním svých vlastních dětí. Pravda, sice dokážou trochu zlobit, některé dokonce trochu dost, ale to jim na kráse pranic neubírá. Možná teď namítnete, že se mýlím a že některé děti nejsou moc krásné. Není to pravda, zkuste se na to zeptat jejich rodičů, schválně, co vám odpoví.

I po šestadvacítce je člověk krásný. Dámy zrají jako nejjakostnější víno, pánové mužní a mění se v opravdové chlapy. Pokud se vrátím k romantickému ladění, tak si troufnu tvrdit, že ošklivý člověk prakticky neexistuje. Téměř do každého z nás se totiž někdy v životě někdo zamiloval, byť třeba šlo „jenom“ a lásku tajnou a navenek neprojevenou.

Ba i o těch hodně starých lidech si troufnu tvrdit, že jsou krásní. Říkáte, že jsem se zbláznil nebo oslepl, když vidím krásu ve tvářích, svraskalých věkem a v ňadrech, která se už dávno nedmou? Už jste někdy potěšili nějakého hodně starého člověka, třeba takového, který celý život pracoval pro druhé a na nějž svět skoro zapomněl? Řekli jste mu něco hezkého, usmáli se na něj nebo mu věnovali trochu času ze svého uspěchaného života? Jestli ne, tak to zkuste udělat. On se pak rozzáří svou vnitřní krásou, která pronikne skrz jeho svraskalou tvář až k vám. Jeho srdce se pod nedmoucí hrudí rozbuší vzácnou chvilkou štěstí, až ten starý člověk zkrásní celou svou bytostí. A to si představte, že si tou svou vlastní šestadvacítkou prošel v životě už třikrát, ne-li čtyřikrát.

Autor: Jan Pražák | sobota 20.5.2017 19:12 | karma článku: 20.71 | přečteno: 1028x

Další články blogera

Jan Pražák

Vašek aneb smutný konec jednoho domácího porodu

„Podruhý už mě do porodnice nikdo nedostane,“ svěřila se Stáňa své kamarádce Martě po potvrzení dalšího těhotenství. „Doma budu mít klid a vyhnu se těm problémům, který jsem měla po narození Lukáška.“

18.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 31.10 | Přečteno: 1523 | Diskuse

Jan Pražák

Prvoplánová reklama kočičí

Chápu, že prvoplánová reklama na titulní stránku blogu sice nepatří, ale tohleto prostě musíte mít. Je to takový multifunkční zázrak, který vám bude pomáhat v běžném životě a navíc upevní vaše zdraví.

17.10.2017 v 20:01 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 478 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem na veřejném záchodku veksloval s migrantem

Dveře se za mnou s bouchnutím zavřely. Ta rána zapůsobila jako signál pro drobnou stařičkou osobu v barevné zástěře. Zvedla se od štrikování, přijala ode mě peníz a s východním přízvukem mi odpověděla na pozdrav.

15.10.2017 v 15:13 | Karma článku: 28.56 | Přečteno: 1489 | Diskuse

Jan Pražák

Nevyhánějme své kočky z kuchyňských linek a jídelních stolů

„Ta kočka na ten stůl smí?“ Zeptal se tehdy s vysoko zdviženým obočím náš nový soused. Byl to takový usedlý starší pán, tak jsem to nějak zahrál do autu a našeho někdejšího kocoura Damiána z jídelního stolu sundal.

12.10.2017 v 21:19 | Karma článku: 32.22 | Přečteno: 1366 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Čeští vlastenci jsou ubožáci

Lidi, neblázněte, nehažte po mně šutry! Nemůžu za to, že se u nás stal pojem vlastenectví synonymem pro tu největší ubohost. To opravdu není moje vina. Nebo snad taky čtete „Vlastenecké noviny"? Tak to jo, tak to si hoďte!

19.10.2017 v 16:53 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 455 | Diskuse

Daniel Paulus

Yamas - zapomenutý pilíř jógy

Jak aktuální může být v dnešní době kodex základních lidských hodnot či chování, který má tisíciletou historii?

19.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 84 | Diskuse

Vladimír Havránek

Ti , kteří nejvíce škodí pověsti Prahy chystají další blokádu?

Po první blokádě spolku taxikářů v Praze připravila iDNES 2 testy poctivosti jednotlivých společností. V prvním testu byli cestující domácí pasažéři, ve druhém zaniční. V obou testech bylo nejhorší Fix Taxi.

19.10.2017 v 15:02 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 641 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Volební ruleta za všechny prachy!

Zpravodajský server Novinky.cz přinesl dnes pod titulkem "Jde i o peníze. Roztáčí se volební ruleta o stamiliony." zajímavý článek, který se na hlavní straně dlouho neudržel. Nejspíš nečekaně nadzvedl čtenáře.

19.10.2017 v 14:24 | Karma článku: 17.02 | Přečteno: 512 |

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 12. - Přístup ke žlabu

Klíčová slova čtvrtečního předvolebního blogu: sobota, viděti, smutný, oči, dozvěděli se, který, žlab.

19.10.2017 v 14:08 | Karma článku: 17.94 | Přečteno: 314 | Diskuse
VIP
Počet článků 1267 Celková karma 24.70 Průměrná čtenost 1020


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.