 |
 |
Peršanky jsou právem pyšné na svůj původ, patřící v rodině čistokrevných koček mezi nejstarší. Zdroje se různí, prameny uvádějí, že se do Evropy rozšířily pravděpodobně Íránu, Arménie, Turecka nebo Iráku někdy mezi léty 1520 až 1620. Kočky, které se tehdy dočkaly převozu do Anglie, byly však podobné spíš Turecké Angoře a teprve křížením s dalšími dovezenými kočkami začaly nabývat rysů předchůdkyň současných Peršanek. Šlechtění do dnešní podoby začalo probíhat až kolem roku 1870. Zpočátku bylo jeho snahou pouze uchování a rozvíjení roztomilého panenkovského obličeje, postupně se stalo hlavním cílem vyvíjení nových barevných variant. V současnosti můžeme obdivovat více než 60 různých zbarvení Perských koček. Na počátku minulého století byly tyto krasavice převezeny přes Atlantický oceán a brzy poté začaly vznikat jejich samostatné americké varianty.
Každá správná Perská kočka má masivní kulatou hlavu, posazenou na krátké a silné šíji. Ouška jsou malá a také kulatá, uši jsou usazené nízko na hlavě. Oči jsou velké a opět kulaté, barevně ladící se srstí. Profil má výrazný stop, tedy krátký čumáček s hlubokým prohnutím pod čelem. Tváře jsou plné a široké se silnými čelistmi a dobře vyvinutou bradou. Tělo je velké s krátkými a silnými končetinami. Tlapky jsou velké a kulaté. Ocas je krátký a hustě osrstěný. Srst je dlouhá, hustá, hedvábně měkká, nadýchaná, plná lesku a kolem krku tvoří límec. Kožíšek Perských koček vyžaduje každodenní pečlivé vyčesávání.
Perská kočka je svou povahou typickou polštářkovou dámou. Pozorování je pro ni daleko zajímavější, než aktivita, jejím nejoblíbenějším místem je pelíšek. Perské kočky bývají tichými, oddanými, avšak nezávislými průvodkyněmi svého lidského personálu. Jsou trpělivé a dobře se snáší s dětmi i s jinými zvířaty.
 |
 |
Paní Helena není žádnou skutečnou vědmou s nadpřirozenými schopnostmi předpovídat budoucnost. Svým zákazníkům říká hosté, usazuje je do měkké pohovky a při kávě je nechává široce rozhovořit o svých osudech. Ela s Nelou takovému človíčkovi dodávají odvahy svým hlubokým předením, a pokud svým šestým kočičím smyslem zjistí, že má rád zvířata, pohodlně se mu usadí na klíně. Když se pak host zeptá, co jej čeká v budoucnosti, paní Helena se naoko pozorně zahledí do své křišťálové koule, ale ve skutečnosti svou životní moudrostí odhaduje, jakpak se osudy toho človíčka mohou odvíjet dál. A honorář? Je dobrovolný a v případě hostovy nespokojenosti vratný. Jeho podstatná část většinou putuje na péči o Elu a Nelu.
Zdroj: Wikipedia
