Modelovým příkladem budiž, žena, žijící se svým druhem či manželem, matka jednoho až dvou dětí, podnikatelka nebo manažerka, veřejně se angažující a k tomu rozšiřující si své vzdělání. To všechno v jedné osobě. Myslíte si, že přeháním, že jsem si takový příklad vymyslel? Vězte, že tomu tak není, něco takového opravdu občas existuje.
Ženy jsou od přírody jiné než muži, na rozdíl od nich zvládají rozdělit svou pozornost v jednom okamžiku na více činností. Muži se naproti tomu dokáží intenzivněji soustředit, avšak v danou chvíli na činnost jedinou. Jakpak by také ne, máme to dáno svou lidskou genetickou výbavou, pocházíme z pradávných předků, žijících v dobách, kdy k ulovení mamuta bylo třeba intenzivní jednostranné nasazení, na rozdíl od péče o chýši či jeskyni a zároveň starost o kupu dětí.
Jenže vše má své meze a ani nejšikovnější, nepraktičtější a nejinteligentnější žena nedokáže nezvládnutelné. Ony jí ty zmíněné geny tak trochu našeptávají „ještě si přiber to a ještě tamto, vždyť na to máš.“ Nějaký čas to sice všechno zdánlivě šlape bez problémů a žena je spokojená sama se sebou. Jenže jak se to postupně dále vyvíjí? Taková paní, aniž si to uvědomí, nedejbože připustí, přestane stíhat jedno pro druhé a všemu se začne věnovat jaksi povrchně. Manželství začne drhnout, neb manžel je sekýrován, a když se nechce dát, hádky jsou na denním pořádku, nehledě na to, že intimní život postupně mizí do ztracena. Výchova dětí trpí, její podstatná část je přesunuta na muže, který i když se třeba snaží sebevíc, nemůže jim dát vše, co potřebují, protože prostě není matkou. Práh vnímavosti vůči okolí se zvyšuje, pracovní úkoly se řeší povrchně, případně přesouvají na ostatní. Ano, i tak se podnikat či řídit dá, ale jak dlouho a s jakým výsledkem? Podobně to dopadá se studiem a s veřejnou aktivitou.
Nu a jak to může skončit? Není-li manžel hňup, či naopak světec, v horším případě odejde, v lepším se „zařídí po svém.“ Děti se mohou chytit party a skončit na drogách, firma se zhroutí, studium nedokončí, s veřejnou funkcí to též nedopadne nejlíp a přátelé, na něž už dávno nezbyl čas a empatie, se vytratí. Fyzické a mnohdy i duševní zdraví je narušené. A nakonec se žena ptá „proč, vždyť já jsem nic špatně neudělala, tak jak to, že se všichni a všechno spiklo proti mně?“
A tak dámy, kterých se tento článek týká, až opadne vaše rozhořčení nad tím, co jste si právě přečetly, zastavte se na chvilku a zamyslete. Pokud jste toho ještě schopné, slevte ze svých aktivit a některé z nich přenechte jiným, však on se ten svět bez vás nezboří. Dokonce ani navzdory tomu, že dle vašich představ děláte vše nikoli pro sebe, ale pro blaho druhých.
