„Musím hned za ní“ myšlenka vytane jak jiskra pohaslá.
Vstává a jde, v rozpadlých bačkorách se sněhem courá,
Za kým že musí? Myšlenku půlnoční mráz odnáší,
šourá se dál, hlava už nohy dávno neovládá.
Srpek Měsíce zapadá, paprskem zázrak mu přináší,
v poslední vteřině zmučený mozek zas ožívá.
Vidí ji před sebou, mladá a krásná se na něj jak kdysi usmívá.
Vteřinu věčnost pohltí, je to smrt, kdo bere ho v náručí.


