Vzpomínka na Vánoce

Vlastně bych měl tento článek nazvat trochu jinak, protože už od svého dětství jsem zvyklý, že jsme doma slavili Vánoce od Štědrého dne až do Tří králů. Jako malý kluk jsem se vždy strašně těšil na dárky od Ježíška a nutil své rodiče připravit štědrovečerní večeři co nejdřív, abych se mohl brzy radovat pod stromečkem. Jak tomu obvykle bývá i dnes, i v mém případě tehdy platila nepřímá úměra „čím menší dítě, tím větší stromeček,“ a tak jsem se při jeho předvánočním zakoupení vždy snažil přimět svého tatínka k výběru co největšího jehličnanu. Tehdy to nebyl problém, stromečky nebývaly drahé a k jeho nákupu obvykle postačila desetikoruna. Boží hod vánoční a svatý Štěpán bývaly dny rodinného navštěvování, v nichž jsem se těšíval z drobných dodatečných dárečků od svých tetiček a strýčků a hrával si s bratránky a sestřenicemi. Pak přišel týden užívání sněhových radovánek na vesnici u mé milované babičky, tu a tam prodloužený uhelnými prázdninami. Po Novém roce jsem se sice musel vrátit do školy, ale ještě jsem před sebou míval vyhlídku lití olova v předvečer tříkrálový, které bývalo v mých dětských očích skutečným zakončením Vánoc.

Dnes bych se však rád ohlédl za něčím trochu jiným, za krásným vánočním koncertem, pořádaným před pár dny, na Štěpána v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Vyrazili jsme na něj s manželkou v brzkém odpoledni, do Kutné Hory to z naší vísky v Polabí nemáme daleko. Město samotné nás přivítalo důstojnou krásou svého historického jádra, které se právem pyšní zápisem do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Pomalou procházkou jsme vychutnávali dech dávno minulých staletí, až jsme se ocitli před samotnou, mohu-li to tak nazvat, její výsostí svatou Barborou. Vstupenky na koncert se začaly prodávat až o třetí hodině, tedy třicet minut před plánovaným začátkem a my tedy měli dost času se jí poklonit zvenčí.

Domnívám se, že nesmírnou majestátnost vnitřních tří lodí netřeba nijak zvlášť popisovat, asi by se našlo jen málo z nás Čechů, kteří ji neokusili na vlastní oči. Přestavte si však, že se celičký rozlehlý vnitřní prostor chrámu zaplnil lidmi, toužícími po vánoční hudbě. Poslední příchozí si nejenže neměli kam sednout, jen s obtížemi hledali kousek místa, na němž by mohli vychutnat kulturně církevní zážitek vestoje. Však také hudebníci a zpěváci začali s čtvrthodinovým zpožděním, vyčkávajíce na poslední opozdilé příchozí.

Amatérský učitelský smíšený pěvecký sbor Tyl, jehož tradice sahá až do roku 1846, předvedl nejprve jednu gotickou a několik renesančních církevních skladeb, aby poté nechal v plné síle rozeznít klasickou Rybovu Českou mši vánoční a nakonec své vystoupení završil písní Narodil se Kristus Pán. Pravda, jakoby zima, která byla toho dne uvnitř chrámu snad větší, než venku, prvních pár minut maličko svazovala hlasivky některých zpěváků, nicméně pomineme-li tento drobný nedostatek, byl koncert nádherný, skvěle provedený a zanechal v nás nezapomenutelný zážitek. Později jsem se dočetl, že se jej zúčastnilo na dvanáct stovek nás hudbychtivých posluchačů.

Přiznám se, že amatérské produkce, ať už koncertní nebo divadelní, jsou mi o kousek bližší, než produkce profesionální. Připadá mi totiž, že jejich účinkující vystupují s větším zaujetím, jako by do svých vystoupení chtěli dát více ze sebe samých, než tomu někdy bývá u jejich profesionálních kolegů. Proto jim milerád prominu nějaké to případné drobné zakolísání.

Foto Soňa Pražáková