Některé lidské zvyky jsou pro nás kočky dost nepochopitelné a jedním z nich je způsob, jakým se loučí se starým rokem a vítají ten nový. Ať už prožívají období radosti a dostatku nebo je naopak potká čas smutku či nouze, příchod nového roku mohutně oslavují, jako by byli nenapravitelní optimisté a věřili, že to dobré jim vydrží a to špatné se v dobré obrátí. Možná, že kdyby jim trocha toho optimizmu zbyla i poté, co z novoročních oslav vystřízliví, tak by se v životě cítili o kočičí fous líp.
S novoročním veselením mají lidé spojený jeden zvyk, který nejenže vůbec nechápeme, ale je nám vysloveně nepříjemný a dokonce se jej bojíme. Jakmile nastane půlnoc, začnou dělat uši trhající kravál a vystřelovat oči oslepující světelné gejzíry. Jim samotným to zřejmě nijak nevadí, ale pro naše citlivé kočičí smysly je to opravdu nepříjemné. Navíc nejde jen o nás, mí psí přátelé říkají, že jsou na tom podobně. Nechci vám lidem vaši zábavu brát, ani vás nějak omezovat, ale o jedno vás prosím. Pokud máte doma nějakého čtyřnohého člena rodiny, tak než zítra půjdete před půlnocí ven, zavřete všechna okna a zatáhněte žaluzie, aby se váš zvířecí kamarád nemusel tolik bát.
Další z lidských zvyků je mi naopak blízký, podobně jako oni, i já přeji všem, kdo mě znají, do příštího roku jen samou lásku, zdraví, radost a štěstí, ať se vám vyplní každičké přání, byť o něj jen zavadíte svou myšlenkou.
S koncem lidského roku končí i tato řada mého kočičího vyprávění. Budu teď nějaký čas odpočívat a také se věnovat Damiánovi, který je tady v kočičím nebíčku nový a ještě to tu moc nezná. Až přijde čas, možná právně v předjaří, ho pomyslně vezmu za tlapku a spolu s ním se k vám ve svém vyprávění zase vrátím.
