Zajeli jsme do nejbližšího městečka, zaskočili na dobrý oběd do spolehlivé hospůdky a pak nám nezbylo nic jiného, než se chopit nákupního košíku. Ani pro mou drahou polovici, ani pro mě není nakupování žádným koníčkem, a tak jsme to chtěli mít co nejdříve za sebou. Zrovna včera tam otevřeli nový obchod, což se ukázalo být výhodou, neb měli zaváděcí ceny a navíc širší sortiment, než obchody ostatní.
Počasí nic moc, šedivo, chvílemi cáry mlhy či kapičky mrholení, prostě podzim jak vystřižený, a tak nebylo divu, že po návratu domů na nás měl ten skvělý oběd účinky přímo umrtvující. Vzbudili jsme se někdy kolem čtvrté odpolední a řekli si, že to přece nejde jen tak prolenošit celý den. Napadl nás bowling, zavolali jsme a hned jsme si objednali hodinku hraní na našem oblíbeném místě. Zřejmě to bylo tou celodenní lenorou, nebo nás možná „svatý Klaus“ potrestal za naší ignoranci vůči státnímu svátku, ale ukázalo se, že ani to naše oblíbené házení koulí není dnes pro nás tím pravým. Prostě nám to oběma šlo jako psovi pastva.
Pokud jste se, milí čtenáři, prokousali mým dnešním ospalým textem až sem, tak zřejmě čekáte nějakou pointu, kterou by měl mít každý článek. No nevím, nevím, asi vás zklamu. Každopádně si však říkám, že člověk by si měl nalézt něco hezkého, třeba jen malý detail na každém dni, bez ohledu na to, zda jej naplní aktivitou nebo jej téměř celý prolenoší. A tak jsem se o to dnes pokusil i já a kupodivu jsem nalezl. Potěšilo mě, že se ani mně, ani mým blízkým dnes nepřihodila žádná nehoda či nepříjemnost. Nikdo z nich nebyl okraden, vyhozen z práce, navštíven exekutorem, nabourán autem, neonemocněl a podobně. Když to tak vezmu, něco takového je veskrze pozitivní a přitom nejde o žádný detail, a tak toto pozitivum přeji i všem vám. Jenže pozor, ještě není půlnoc:-).
