Po chvilce zlatý sluneční paprsek přichází,
rozhání mlhu, nádherné barvy stromů odkrývá.
Tu žlutá, tam hnědá, onde zas červenozelená,
polibky moje podzimní smutek očí tvých rozptýlí.
V polední chvíli nádherou podzimní příroda jen září,
blankytná modř se ve vodní hladině zrcadlí.
Slunce se činí, snad věří, že v jaro hned zimu přeskočí,
tak jako láska, něha a vášeň zahání chmury do zapomnění.


