Poté se začala vyvíjet různá náboženství, která počala učit lidi víře v boha a vštěpovat jim mravní zásady. Vezmeme-li některá přikázání z Desatera: „Nezabiješ,“ „Nepokradeš,“ „Nepožádáš manželky bližního svého,“ „Nepožádáš statku bližního svého,“ mohli bychom nabýt dojmu, že by se za pomoci náboženství dalo násilí vymýtit. Možná se tak do určité míry i stalo a mnozí bohabojní lidé se od něj začali oprošťovat. Jenže k tomu, aby bylo možné náboženství prosazovat, bylo potřeba mocenských prostředků, které začínaly v jiných přikázáních z Desatera: „Já jsem Pán, tvůj Bůh“ a „Nebudeš mít jiné bohy mimo mne,“ a pokračovaly například v křižáckých výpravách a honech na čarodějnice. Všechny však měly společný podtext, který by se dal zjednodušeně vyjádřit slovy „ten, kdo se nepodřídí oficiální filozofii a jejím zákonům, budiž zničen a jeho majetek budiž zabaven.“
V zemích, ve kterých došlo postupem času k odstavení náboženství od moci, jak se tomu stalo například u křesťanství, začalo toto náboženství plnit svou prvotní úlohu, vést lidi ke zbožnému životu a snažit se vyvarovat násilí. Naproti tomu v zemích, jejichž vedení je s náboženstvím provázané nebo v zemích, které jsou v chaosu a na jejichž území působí fundamentalistické náboženské organizace, násilí jen kvete a formou terorizmu je exportováno za hranice, a to pod rouškou stále stejné zásady: „Ten, kdo se nepodřídí naší filozofii a jejím zákonům, budiž zničen a jeho majetek budiž zabaven.“ Otázkou je, co bude dál a příkladem této otázky budiž Egypt. Zvítězí v Egyptě islámský fundamentalizmus nebo civilní vláda, na kterou stranu se tato země přidá? Další a hlubší otázka zní, má vůbec islám šanci vyvinout se do formy, která by se oprostila od násilí a začala vést lidi ke zbožnému mírumilovnému životu? Mám-li vyjádřit svůj soukromý názor, obávám se, že nemá.
Docela jiným problémem je zcela legální pěstování násilí v lidech už od útlého dětství formou nejrůznějších prezentací agrese, ať už například ve filmu nebo v počítačových hrách. Takové dítě pak přijme násilí jako nedílnou součást života a je na nejlepší cestě k tomu, aby z něj vyrostl jedinec, používající toto násilí v běžném každodenním prosazování svých zájmů. Proto by, podle mého názoru, měly být děti ze zákona ochráněny před přístupem k násilí podobně, jakou jsou chráněny před pornografií. Nicméně trend je bohužel zcela opačný, příkladem budiž fakt, že se před nedávnem v Americe dostaly na trh omalovánky s motivy teroristického útoku z 11. září před deseti léty.
