„Máme problém,“ slyšel jsem manželku z předsíně, promluvila takovým tím hlasem, z nějž každý léty prověřený manžel na první pohled vycítí průšvih a ví, že je něco hodně špatně. Klid večera se mi scvrkl do několika desetin vteřiny, po něž jsem si dovolil nereagovat a v nichž jsem svou mysl a trpělivost připravil na nejrůznější katastrofické scénáře. Manželku jsem nalezl, jak nevěřícně hledí do sprchového koutu v koupelně a pomyslel jsem si, copak že se v něm asi muselo odehrát, že to rozhodilo mou, jinak tak klidnou ženu. Nahlédl jsem tam též a rázem jsem její údiv pochopil, sám jsem nevěřil svým očím. Pravda, gulášovou polévku mám sice rád, ale její přítomnost ve vaničce sprchového koutu v množství o hodně větším, než malém a v hustotě značně zředěné nezapůsobila nikterak pozitivně na mé chuťové buňky, spíš ve mně vyvolala naléhavou otázku „co teď?“ Příčina byla zřejmá, náš domácí skřítek jménem Odpadník zřejmě usoudil, že by o sobě měl dát vědět a ucpal odpadní rouru v tak šikovně zvoleném místě, že se dávka špinavé vody z myčky nádobí ocitla tam, kde by ji nikdo nečekal. Veškeré snahy o prošťouchnutí „zvonem“ byly marné. Zavolali jsme tedy človíčkovi, který se v naší vsi těmito záležitostmi obvykle zabývá, ale nepochodili jsme. Ten dobrý muž měl zřejmě za sebou též náročný týden a zaslouženě odpočíval v místní hospůdce u svého oblíbeného pátečního pětipiva, možná již druhého a odkázal nás na druhý den. Jenže, milí čtenáři, posuďte sami, vy byste se smířili s přenocováním takové nekvalitní gulášové polévky ve vaší koupelně? Nakonec nám pomohl soused, který dostal spásný nápad odmontovat sifón pod umyvadlem a pomocí zahradní hadice na zalévání se pokusit tlakem vody ucpané místo profouknout. Tento mazácký manévr pomohl, všechno to nadělení bylo zdárně zlikvidováno a večer nakonec místo nudného podřimování před televizí skončil společnou likvidací lahve něčeho ostřejšího.
Abychom do budoucna zabránili podobnému Odpadníkovu řádění, začali jsme místo drahých a málo účinných prostředků používat k čištění odpadů pravověrný čistý louh sodný. A tak zhruba jednou za tři měsíce vyženu všechny členy rodiny včetně obou koček z domu, navléknu si gumové rukavice, brýle narazím co nejtěsněji na nos a nechám všechny odpady řádně probublat směsí této nebezpečné žíraviny s horkou vodou. Pravda, Odpadníka se nám sice zřejmě podařilo touto ďábelskou chemikálií od další produkce gulášové polévky odradit, ale jednou za čas se nám mstí svou druhou oblíbenou aktivitou. Při dlouhotrvajícím sychravém a deštivém období dokáže s poťouchlou radostí rozesmrdět odpady po celém domě zápachem, za který by se nemusel stydět dobře zavedený vepřín.
