Konec světa

V novodobé historii lidstva se to konci světa jen hemží. Matně si vzpomínám, že když jsem byl malý kluk, tak se tato událost očekávala někdy v šedesátých létech dvacátého století, i když za komunizmu se o tom moc nemluvilo. Další byl předpovídán na přelom dvacátého a jednadvacátého století, případně, honosněji řečeno druhého a třetího tisíciletí. To jsou jen dva příklady z mnohých, z nichž ani jeden nenastal, neb v opačném případě bych zde teď neseděl a nepsal tyto řádky. Nyní je snad nejžhavějším favoritem na to státi se koncem světa datum 21. 12. 2012. Nejen, že hned na první pohled vypadá zajímavě, i když nutno přiznat, že k dokonalosti v magickém působení mu sto let chybí, ale navíc je označován za konec mayského kalendáře.

Zkusme se zamyslet nad tím, co takový konec světa znamená, co by měl vlastně obnášet nebo, chcete-li, co všechno je jím míněno? Pomineme-li náboženské pohledy typu „otevrou se brány pekelné a z nich vyšlehnuvší oheň spálí veškeré hříšné pokolení lidské“ a podobně, zbývá nám škála, na jejímž začátku je vyhynutí člověka jako živočišného druhu a na konci celková destrukce planety Země. Považovat vyhynutí jednoho živočišného druhu za konec světa by bylo poněkud nadsazené, byť by se mělo jednat o člověka a nesvědčilo by o ničem jiném, než o lidské pýše, neboť v tomto případě by se denně odehrávalo konců světa hned několik. Zaměřme tedy svou pozornost na události o něco významnější. Zhruba před 65 miliony let se stalo něco, co způsobilo nejen vyhynutí dinosaurů, ale dlouhodobě zásadně ovlivnilo podmínky na Zemi. Ať už to bylo cokoli, srážka s asteroidem, erupce supersopky či něco jiného, konec světa v pravém slova smyslu to nezpůsobilo, naopak to v dlouhodobém důsledku umožnilo vývoj mnoha nových živočišných druhů. Je jen otázkou, kolik srovnatelných událostí za dobu existence Země již nastalo či spíše jaká je průměrná doba mezi nimi. Nemohu si pomoci, ale obávám se, že za skutečný konec světa by mohlo být považováno pouze to, co se nachází až na úplném konci naší pomyslné stupnice. Co by to však mohlo být, čím by mohla být způsobená totální zkáza Země? Řádově určitě ničím menším, než například explozí Slunce s následným pohlcením nebo roztavením blízkých planet a podobně.

Položme si nyní ještě dvě otázky. Bude se příroda podřízená fyzikálním zákonům, ohlížet při výskytu různých vesmírných událostí na to, že si na nějaké bezvýznamné planetce nějaký bezvýznamný živočišný druh nějakým způsobem očísloval otáčky své planetky kolem její osy a že mu některá z těch čísel připadají natolik magická, že by se jimi měla řídit?

Třeba se však mezi těmi fyzikálními zákony najdou i takové, které zůstávají neobjevené a nepopsané a přitom pomocí jejich mechanizmů je dlouhodobé předpovídání budoucnosti možné. Co když je pár lidí z mnoha miliard umělo či umí nevědomky a spontánně tu a tam použít?

Nesmíme zapomínat ještě na jeden druh konce světa. Dostane-li se člověk do natolik tíživé mezní životní situace, že už prostě neví jak dál. Pak může nastat smutný konec světa, ryze osobní. To je však na úplně jiné povídání.