Tajemno (mezi nebem a zemí)
Jan Pražák
Peříčka
„Ale kdepak, má milá. Po smrti už nic není, lidské vědomí přestane existovat a prostě je konec.“ Radek si v debatách s Lenkou vždy pevně stál za svým materialistickým pohledem na život a nebyl ochoten připustit jinou možnost.
Jan Pražák
Tvář
„Jardo, měl bys ze mě radost, konečně jsem praštila s tím vyvařováním a zítra s koncem školního roku odcházím do důchodu.“ Lenka pohladila očima fotografii svého před třemi léty zesnulého manžela.
Jan Pražák
Nehoda
„Zdenku, nezlob se, moc mě to mrzí, ale budeme muset zůstat doma. Šíleně mě rozbolela hlava a je mi na zvracení, asi mám migrénu. Vím, že ses těšil ještě víc než já, ale nedá se nic dělat, musíme to nechat na jindy.“
Jan Pražák
Maminko, to jsem já, tvůj Adam
Málokdo si asi dokáže představit pocity matky, které tragicky zahyne malé dítě, snad jen ten, kdo něco takového zažil. Jakkoli si tisíckrát můžete říkat, že to nebyla vaše vina, ostny bolesti a výčitek ve vás zůstanou.
Jan Pražák
Dítě
Do jiného stavu jsem tehdy přišla náhodou nebo spíš omylem. Byl to takový příležitostný a nečekaný sex po večírku na konci dovolené s jedním libovým frajerem, kterého jsem vlastně ani neznala.
Jan Pražák
Podvodnice
„Opravdu si přejete, abych vám řekla všechno, co vidím ve vaší budoucnosti, i když některé věci nejsou vůbec příznivé?“ Optala se věštkyně Radky po jejím opakovaném naléhání, aby před ní nic nezamlčela.
Jan Pražák
Já žádného chlapa nechci, žiju proto, abych se starala o své nejbližší
V těchto dnech by Julinka oslavila sté narozeniny. Dovolte mi, abych vám nyní na samém prahu adventu povyprávěl příběh této obdivuhodné ženy, která zasvětila život péči o své nejbližší.
Jan Pražák
Ze zápisků šílence
Stalo se mi to již poněkolikáté, ale tentokrát byl můj zážitek nejintenzivnější, protože jsem se tam poprvé s někým setkal. Nešlo o normální sen, složený z obrazů vlastního podvědomí, nýbrž o vystoupení duše ze spícího těla.
Jan Pražák
Tyran
Vlasta pomaličku usedla ke kuchyňskému stolu a zamyšleně si zamíchala kávu. Venku bylo celý den sychravo a vytrvalý déšť jí nejen nepřidal na náladě, ale zřejmě způsobil, že jí dnes obzvlášť bolestivě trápila nemocná kolena.
Jan Pražák
Příběh lesní studánky
Nejen my lidé prožíváme různé osudy, plné každodenních radostí a starostí. Když otevřeme svoji mysl a budeme tiše naslouchat, dolétne k našim uším pohádkové vyprávění jedné kouzelné studánky.
Jan Pražák
Bratrská nenávist
František se po návratu domů posadil do křesla. Zavřel oči a po náročném dni se na moment propadl do polospánku. Vytrhl ho z něj zvláštní pocit z posledních dní, že v prázdném domě není sám. Teď už pro něj měl konečné vysvětlení.
Jan Pražák
Opuštěná kočka
Poznala jsem ji uprostřed jara rok před svou vlastní smrtí. Přitoulala se ke mně na zahrádku na chatě, kam jsem se po dlouhé zimě a po těžké nemoci odstěhovala na letní pobyt.
Jan Pražák
Nekoukej se do zrcadla
Stáňa se vyčerpaně zhroutila na postel. Snad by si mohla říct, že se dneškem uzavřela jedna chmurná kapitola jejího života. Jenomže co bude dál? V její mysli se usadila studená prázdnota.
Jan Pražák
Helena a její celoživotní láska
Pomalu se o holi došourala k vyvrácenému stromu a opatrně usedla na jeho kmen. Před očima se jí začal odvíjet film. Poprvé svou celoživotní lásku uviděla těsně po válce, když už žila sama se svou maminkou.
Jan Pražák
Zpověď ženy, se kterou se osud nemazlil
Dětství v neúplné rodině se silně dominantní matkou. Pak manželství a děti, jedno z nich přidušené při porodu. Předčasně vdovou, léta péče o nemohoucí matku. Kdysi slušné místo v administrativě, pak pracák a fleky za pár korun.
Jan Pražák
Varování ze záhrobí
„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“
Jan Pražák
Jak jsem byl u věštkyně
Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.
Jan Pražák
Bloudící duše
„Upřímnou soustrast, Bohunko, můžu ti nějak pomoct?“ Zeptala se Maruška své dávné kamarádky, když se dozvěděla, že jí v sobotu po dlouhé nemoci zemřela osmdesátiletá maminka.
Jan Pražák
Bojí se naše děti o svou budoucnost?
Ve tváři přibližně čtyřletého děvčátka se nezračil úsměv ani zloba. Z jejích očí však bylo možné vyčíst určitou obavu a naléhavou prosbu: „Nedopusť, aby se mi stalo něco zlého.“ Maličký asi tak roční chlapeček se vyloženě mračil.
Jan Pražák
Psí čich
Obě už měly pořádný kus cesty životem za sebou. Vlasta a Majda. Té první se děti dávno rozběhly po světě a manžel předloni zemřel, té druhé prokvetl kožíšek stříbrem. Zůstaly samy, odkázané jedna na druhou.
| následující |
| Počet článků 2019 | Celková karma 29.44 | Průměrná čtenost 1265 |
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
