Jak uz to posledni dobou byva, z ruznych duvodu opet prichazim "s krizkem po funuse", ale cteni tveho, jako vzdy vyborneho clanku alespon na chvili "rozjasnilo" to nase deprimujici zamracene severske sero.

Pořád mám ty Vaše příběhy rád, Jene.

Mě se jednou v tak přeplněném autobuse udělalo špatně. Tělo přestalo poslouchat. Byla jsem 6 měsíci naštěstí za mnou stál manžel. Ten mě chytil a prosil lidi o místo. Byli tam samí dospělí, ale jedna mladá slečna hned vyskočila a pomohla. Vždycky je to o lidech, ale morálka je úplně někde jinde.

Přesně tak, Dani, ve Tvém případě "lasička" pomohla.

Lasičky by někdy potřebovaly jedno výchovné plácnutí, tak jako se to praktikovalo v dávných dobách.

Anebo pořádně prohnat od našich koček

Krásný článek. Děkuji.

Díky.

Zdravím, Honzo, krásně jsi popsal příhodu z cestování, ...lasička má jistě nějaké rodiče

Určitě ano, ale možná podobné, jako je ona.

Olčo, díky

Každý bude jednou starý. Ta hůl se k tomu mohla hodit jako připomenutí všem lasičkám

Jé, Jitko, Tebe jsem tu dlouho neviděl. Každopádně máš pravdu, i když stáří je jen relativní pojem.

Socka je podřadný způsob dopravy, kterým takové lasičky, až budou dospělé, nikdy jezdit nebudou.

Chtít rozhodně nebudou, muset možná.

Lasička své pozadí na sedačce nehýčká, za to, jak mluvila o dědečkovi s těhulí zasloužila by po papuli.

Krásně jsi to zrýmoval

Zase super čtení.Děkuju

Díky