Ač babička, letos jsem svatomartinskou husu pekla poprvé. Už jsem ji jednou pekla, mino svátky, zaměnila jsem husokačenu s kačenou, kterou zase peču každého 1. máje na manželovy narozeniny.

Pekla, ale z řeznictví pěkně naporcovanou. Byla to pochoutka a právě nyní testuji Svatomartinského Müllera.

Taky dobrý, ale musím si dát bacha na překlepy :)

Tak na zdraví, Zdeni

Chuť na pečenou husu bych tedy měla.

Honzo, krásný zbytek neděle přeji.

Díky, Iri, však si ji dej, ještě není pozdě. Krásný večer

Loni i letos jsem nepekla (v naší rodině kachnu), ale aspoň jsme si dopřáli svatomartinské víno. Tradice jsou fajn.

Honzo

Tak aspoň něco

Jako každý rok, husa byla a byla mňam.

Tak to je fajn.

Husu si nedavame, uz Nevim, kdy jsem ji jedla naposledy. Asi by uz po ni nebylo dobre. Vam Dobrou chut’. A blahopreji k vyrocni

Děkuju, Ivano, být na Vašem místě, s tou husou bych to prubnul aspoň s menší porcí

Ačkoli je to v mém případě s podivem, ke svatomartinským husám jsem se dostal až jako řádně dospělý jedinec. Je to i v přímém rozporu s tím, že u mé babičky (z máminy strany) kejhalo vždy několik husí (mám pocit, že byly každý rok přibližně přesně čtyři), nicméně ty byly mordovány až před Vánoci a sloužily jako svatoščepánský oběd (to není překlep, v mém rodném kraji se Štěpán vždy vyslovuje jako Ščepán).

Nicméně čas oponou trhl, jak říká klasik, čili já, a před několika mnoha lety mi jedna kolegyně a kamarádka v jedné osobě (nebo taky kamarádka a kolegyně v jedné osobě; o to se dodnes vedou spory) navrhla, že bychom spolu mohli zajít do jisté restaurace v jednom městě, pojmenovaném podle slavné básně Petra Bezruče, kterou tak mistrovsky interpretoval Jiří Wimmer, a to na svatomartinskou husu. Protože jsem od dětství zmlsán babiččinými husami, tvářil jsem se mírně, ale opravdu jen mírně kriticky, což se rozplynulo po snězení prvního sousta. Bylo k tomu zelí dvou barev a větší než nemalé množství knedlíků, a pokud si to s něčím jiným nepletu, hučelo to toho dne v té restauraci jako v úle.

Dodávám, že již včera jsem měl ve své oblíbené restauraci, kterou nebudu jmenovat a která se nachází v jednom obchodním centru poblíž stanice metra Chodov, svatomartinský hamburger s husím masem. Napsal bych, že se dostavila Nirvana, leč od jistého dne v roce 1994 to bohužel neplatí, takže se místo Nirvany dostavili Foo Fighters. O tom když tak až někdy jindy.

Ahoj Honzo. Na přímou otázku přímá odpověď. Nedal jsem si a nedám. S tou husou to mám podobně jako s kaprem na Vánoce. Ani jedno nepatří k mým oblíbeným jídlům. Nedám si ani svatomartinské víno. K obědu jsme měli řízky s bramborem a Plzní. Po obědě jsme si otevřeli lahvinku bílého. Pálavu pozdní sběr 2017

Jirko, víš, jak se to říká - proti gustu žádný dišputát. A tak je to dobře

Do restaurací chodíme jen náhodou, a to když jsme někde na na výletech) takže... Protož že pocházím z jihomoravské obce N... na Kyjovsku, kde se dodržovala - a díkybohu stéle dodržuje tradice svatomartinských hodů se v vším co k nim patří, krojovaný průvod obcí, lidová veselice, na oběd husa nebo kačena se zelím, hodové tvarohové koláče - i ochutnávka domácího svatomartinského vína. obstarávám si tento tradiční svatomartinský svátek sama. Zeptala jsem se v řeznictví, jestli mají husu, a prý mají, ale čtyřkilovou (to je na nás dnes již jen dva opravdu moc), ale měli také kachnu a husí, nebo kachní stehna. A tož kačenu. Není sice taková, jako ta byla ta naše domácí, vykrmení kukuřicí, ale i tak dobrá. Musí se pořádně upéct.. Hody slavíme vždy v neděli, zítra, takže koláčky mám již upečené, červené zelí a kačka se upečou zítra dopoledne. A uvařím polévku s játrovými knedlíčky. Vínko se již chladí. Tož veselé martinské hody- a dobrou chuť! Hozo, díky za pěknou vzpomínku z mládí. Karma.

Mirko, takhle s plnou parádou je to nejlepší. Krásně si to doma užijte

Já jsem VŠEHOŽROUT, ale co je z masa, má přednost i před čokoládou... Ať vám dvěma nezaskočí!

Vidím, že jsi fakt kocour, mám to stejně

My si dnes dali (mnou upečený) bůček na zelí - obojí se samovolně rozpadalo. Ňamka!

Tak to si zaslouží pochvalu.