- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Smutné, ale když člověk umí odpustit je to pro něj úleva.
Smutné i smířlivé. A to je nakonec útěcha.
Dojalo mě moc.Vám jako vždy karma.
Příběh ze života, složité vztahy....
Honzo, pěkně napsáno.
Chybí tam poslední odstavec, ve kterém se objeví pan Stanislav, který si hrdinku oblíbí a vezme si ji do své laskavé péče, aby jí tak zpříjemnil podzim života.
Představa, že syn, který na ni celou dobu kašlal, se hecne a nemohoucí si ji vezme na starost, byla od té paní dost naivní. A i když to zní dost drsně, byly to plody její výchovy.
to, co se té paní, se najisto nestalo náhodou, stejně ta to, co se pak stalo jejímu synovi...
škoda, já bych byl rád, kdyby mě někdo v takovým stavu odvezl do švajcu, abych mohl uvolnit místo dalším generacím
Podobné řeči tu byli tisíckrát. A často člověk zjistí, že chuť žít je silnější než předchozí silácká prohlášení
To byl příšerný vztah se synem, kterého vychovala. Asi geny po otci se nezapřely.
Překvapil jste mě, když jste mluvil o tom obláčku, protože kamarádka mi o tom před několika měsíci také vyprávěla. Před rokem ji zemřel manžel a už nevím po kolika měsích se jí objevil před očima obláček a v něm jeho tvář.
Formy mohou byt ruzne, zalezi na tom, jak to nase pozemske vnimani dokaze interpretovat. Nekdy oblacek, jindy odraz v zrcadle nebo stin v perifernim vnimani, jindy jen silny pocit bez obrazu nebo zvuk ci hlas.