Do restaurace jsem jako dítě nechodila.S výjimkou když jsme byli jedinkrát na dovolené. V Luhačovicích. Jak my si to užívaly. Loudily jsme po rodičích drobné na box na gramofonové desky. Nejraději jsme měli píseň Švihov lázeňský. Fajn blog.

Dani, pamatuješ si na pověstnou luhačovickou cukrárnu na rohu?

Jene, karmu tam mas, ale jinak nevim, perou se ve mne vzpominky na to jak jsem byval bran do hospod rodicema v sedmdesatkach, a jak jsem braval deti do hospod v devadesatkach a pozdeji a nevim, no.... ja bych to probral v hospode v mt, co rikas?

Jasně, probereme to😺

Tak to je děsný, chudák holčička. Úplně mě to rozběsnilo. Nejradši bych si nasadila boxerské rukavice a šla si ty pány prohlídnout.

Nedivím se Ti, Zdeni.

Holčička byla evidentně zvyklá... Ti

Asi byla, protože vůbec neprotestovala

My jsme jako malé děti chodily na nedělní odpolední představení do kina a po něm jsem si šly "vyzvednout" rodiče do vinárny a dostaly limonádu. A to bylo pro nás na malém městě něco! Pan kavárník byl ze staré školy (možná i bývalý majitel) a obsluhoval v obleku s motýlkem a v neděli dokonce - považte! - ve fraku. Všude byly koberce, ubrusy a ubrousky, výhradně živé květy ve vázičkách, decentní hudba, tichý hovor. Už ani nevím, jak se ta vinárna jmenovala, ale pro všechny to byla Stará vinárna. To na znamení starých dobrých kultivovaných časů.

To muselo být obrovské romantíko

Príma blog a dal jsi mi tím tip, díky

Tak to se těším na Tvé zpracování tématu

Za mého dětství byla návštěva restaurace slavnostní událost, všichni se těšili a celou dobu si pobyt v restauraci užívali. Dnes už to tak není....

Honzo, dýchla na mě nostalgie, děkuji a pěkný víkend přeji

Diky, Iri, hezky vikend tez Tobe. Ja to mam dnes takove zahradne ptacovni😺

Měl jsem to podobné. Jezdíval jsem v neděli po hrubé s mými 3 dětmi a ženou do oblíbené restaurace. Nikdy se nestalo, že bych musel zasahovat. Všechny seděly u stolu po celou dobu bez toho, aby musely kohokoli obtěžovat. Věděly, že se to nedělá. A že bychom příště nešli. Holt - stará dobrá kinderstube.

Tak to je, Tome, kazda starsi generace do urcite miry kriticky hodnoti (ne)vychvu deti svymi potomky. A ono to stejne nakonec vetsinou dobre dopadne

Na vesnici byly dětičky a babičky většinou v neděli v kostele na hrubé (byla hrubá, ale ne sprostá), maminky chodily na ranní mši, aby stihly uvařit. Někteří muži byli také v kostele, někteří raději v hospodě. Děti chodily do hospody jen se džbánkem pro pivo. Ve městě to bylo trochu jiné, víc "nóbl".

Na ten dzbanek si taky pakatuju, tendy se neresilo, jestli je cloveku osmnact. A cestou domu usrkavalo, ale jen malo, aby to rodice nepoznali

V tomhle věku jsem byla maximálně v hospodě "U báby" (už taky neexistuje). Chodili jsme tam po hromadných výletech na limonádu a/nebo nanuka, tatíci samozřejmě na pivo. Byl to taky pajzl, ale co, sedělo se venku nebo se dalo lítat kolem.

Na obědy jsme chodili jen výjimečně na výletě autem, ale jen najíst a jít. Častěji až na gymplu, vždycky jsem věděla, že tatík má hodně stravenek, a děsně jsem se styděla, když s nimi útratu za pětičlennou rodinu platil...

Ke konci gymplu jsme si hrali na dospelce a chosili na pivo o poledni pauze. Pak byvala spojena dvouhodinovka a my se mohli pocurat