Mám takový divný pocit, že ta paní z cvokhausu má "vzácný" dar se stylizovat do role oběti .

Měl jsem trochu podobnou tchýni (mírnější forma). Pro ni bylo důležitější, jak ji druzí (nebo sama sebe) vidí, nezávisle na realitě.

Vasim pocitum se meze nekladou, nicmene primou konfrontaci s tou damou bych radsi nedoporucoval.

Reálne a zároveň s pochopením si opísal túto viacej než prekérnu situáciu.

Jo, tohle je fakt prekérka a nikdo neví, kam se to vrtne. Janka, díky.

Opět síla!

Jitko, dík

Není ani možné slovy vyjádřit, jak je to hrozné, když jediné dítě dělá mámě peklo na zemi a když ona cítí, že jediný unik z tohoto pekla je synátora zamordovat Chudák ženská a není ji pomoci

je to těžké, Ivano, ale obrat "naděje umírá poslední," není jen prázdným klišé

Honzo, nikdy není pozdě začít znova.

Davide, nový začátek skýtá naděje prakticky ve všem, nejen ve vztazích, ale třeba i v práci, bydlení, kamarádství a podobně. Obecně platí, jak to má kdo nastavené, jeden se snaží udržet to stávající, jiný dává přednost změnám. Vše je o kompromisech, o schopnosti domluvit se a zvážit žebříček hodnot. Svých i svého okolí.

Smutné, ale

Děkuji, Horste.

Nějak mě to zasáhlo...

Peklo musí bejt, jinak by to bylo nevyvážený

Možná se tomu budeš divit, ale já věřím na boží mlýny. Říkám jim karma a vůbec nemám na mysli tady tu naší blogerskou.

Vážený pane Pražáku, omlouvám se, že reaguji na jiný Váš článek, ale nemohu jinak. Na Blogosféře mě zaujal "Příběh manželky transsexuála". Ocenil jsem, že jste se zaměřil také na "opačnou stranu barikády", totiž na pocity oné manželky. Mám dojem, že to, co tito lidé prožívají, čím si musejí projít, je dáváno do pozadí a primárně řešíme člověka stiženého popsanou deviací (deviace = odlišnost). Při čtení jsem si říkal, kdo je tu vlastně větší obětí - jestli onen muž-nemuž, nebo jeho nejbližší, kteří museli projít totálním zklamáním, deziluzí a beznadějí.---Aniž bych chtěl cokoli srovnávat, nemohu nepřipomenout, že když jsem já na BS psal příspěvky na podobná témata, a to ve zcela politicky nekorektním a "neprogresivistickém" duchu, byl jsem terčem ostré a místy až nevybíravé kritiky. To mi nevadilo: zmiňuji to proto, že rozhodně mé články nezůstaly bez odezvy. A nyní to podstatné: o to víc jsem udiven, opravdu upřímně, nezájmem ze strany zastánců jednostranného pohledu na předmětnou problematiku v diskusním fóru BS. Čekal jsem názorovou bouři - a ono nic. V této chvíli pouze jedna reakce a Vaše odpověď. Skoro bych se s J. Cimrmanem zeptal: A není to málo, vážení obhájci jediné Pravdy? Za sebe se ptám: Není to zvláštní?---To je vše, co jsem měl na srdci. Za článek na BS Vám děkuji.

Díky za komentář, pane kolego. Na BS publikuji celkem krátce, ale "korektnosti" tamního prostředí už jsem si stačil všimnout, nicméně si z ní nic nedělám. Jsem dalek toho, abych někoho diskriminoval a mezi menšinami mám pár dobrých známých. Nicméně pokud jde o rodinu, tak tam jsem zastáncem té klasické, přirozené a mrzí mě, pokud někdo snižuje její význam. Když jsem zmíněný článek chystal, slíbil jsem té paní, že trochu pozměním okolnosti (bez změny významu) a že ji budu v případě potřeby hájit v diskusi. Což bylo potřeba u toho jediného komentáře, ostatní snad pochopili, že "rýpání" by svým způsobem bylo necitlivým atakem vůči její osobě.

Hezký den

V sobotu si na ty tři cácorky také vzpomenu.

Honzo, díky za smutný, i když že života, příběh

Díky za čtení, Iri, slibuji, že příští bude veselejší. Trochu...