když jsem byl v roce 1974 na vojně, tak tam byl "spolubojovník", který hrál pomocí korespondenčních lístků šachy se šachysty z Polska, Maďarska a možná i Německa (samozřejmně východního), takže vždycky 1 x za 14 dní nakoupil dostaečné množství koresponďáků, napsal tah a odeeslal, vyrazil s námi na tah a pak čekal na odpověď a tak pořád dokola. Dneska by se asi nedoplatil.

Dneska by hrál online, ale připravil by se o napjaté čekání, jak bude táhnout protihráč.

Jako děti jsme toužebně očekávali telegram z Boršic .

Text býval:

PRIJETE V SOBOTU NA MERUNKY (HROZEN nebo ORECHY).

Prateta (babiččina sestra) nás tak zvala (tátu a zbytek) na sběr něčeho, co na severu nebylo v obchodech (nebo rozhodně ne sladké). Spali jsme u stařenky (tátova babička) a v neděli se jelo domů (vlakem) + 3 velké kufry .

Moje práce (asi 5 let) byla zaběhnout na poštu s papírkem a penězi. Telegram zněl většinou:

PRIJEDEME V SOBOTU V XX:XX HOD A BUDE S NAMI FRANTISKA ... (moje babička a její sestra).

No, to je paráda, dneska by se to odbylo nudnou esemeskou

Milý Jene, to je moc hezké vzpomínání.

Já jsem staromilec a přání posílám ručně psaná stále poštou, stejně jako pohledy z cest. Někdy je to docela složité, najít v cizím městě poštu. A v jiné zemi tuplem! Ale nevzdávám se. I když "lístečkový" systém v Maďarsku byl kámen vskutku prubířský! Ještě že byl přítomen ochotný mládenec, který pochopil a zmáčkl patřičný čudlík.

Tak to už je vášeň, Zdeni. Ale krásná

Honzo, to je tak hezkej blog! Vše co popisuješ jsem zažila, živě si vybavuju výzvy k telefonu, poslala jsem hodně telegramů i dopisů a koresponďaky samozřejmě vedly. Byla jsem pravidelnou fanynkou a posílala bezpočet hlasů do Slavíka Moc díky za vzpomínku

Zdravím Tě, Jitko, díky, užij si den

Krásný blog Jane, díky!

Zdravím Tě, Marceli a děkuju.

Moc pěkné vzpomínky

Dík, Viléme😺

Letos mi v Čechách přinesla moje spolužačka pohlednici. Padesát let starou pohlednici vesnice, kde jsem jako pubertˇačka trávila s rodiči jejich dovolenou a moje prázdniny. Psala jsem jí, jak strašně se tam nudím. Spolužačku jsem neviděla už padesát let a ona ji má stále schovanou

Tak to je taky krasna vzpominka😺

Ano, krásné známky jsme i vybírali. Tomu se zvířetem, tomu s hradem...ale taky třeba jenom s prezidentem. To už jako dítě jsem byla otrávená. Vždycky jsem byla zvědavá na známku.:-)

Pohledy z dovolené jsem posílala ještě těsně před covidem. Ale uznávám, že to už bylo asi jediné, a každý rok jsem se divila, kolik známka stojí. Přitom ještě nějakých dvacet let zpátky bývala dopisů plná schránka. A ty známky (tehdy stály zlomek dnešní ceny) jsme recyklovali. Vždycky odlepit, nalepit, pomazat Herkulesem, a jde použít i 5x, než je moc jetá.

Mívaly na sobě kousek razítka z minulého kola, tak se divím, že ty dopisy pak došly

Máma mi každý měsíc posílala stovku na vojnu (1958-60)

V té době byly stovky hnědé, jestli se nepletu