Pohodové, jak jinak - ten pohled do plamenů znám (pyromanka nejsem)

Netřeba být pyromanem, aby člověk mohl milovat oheň. Krásný den, Ludmilo a díky

Honzo, díky, přinesl jsi mi jisté vzpomínky na mé dětství.

Tak to jsem rád, Pavle. Díky

Ten kotel na dřevo jsme měli taky když jsem byla malá. Jen jsem něvěděla že to byla taky karma.

U nás se říkalo karma průtokovému ohřívači který měli děda s babičkou a ten teda tak moc neohříval - respektive na nádobí dobrý, ale než natekla vana, vychladla....

Teď už to je ale jiný kafe i u průtokáčů.

A Vám jako obvykle karma

Popravdě řečeno, už si nepamatuju, jestli se tomu válci taky říkalo karma nebo jestli až té plynové. Tu jsme měli v koupelně a na vanu stačila, ale v kuchyni se voda na nádobí musela ohřát na sporáku a pak se mylo ve dřezu.

Díky Hani, hezký den

Karmu jsme měli taky. A po koupání maminka ještě namočila prádlo. To už je táák dávno.

Ano, to už je dávná nostalgie

Moc hezké povídání. I když tentokrát si mě Honzo zmált dokonale. Hezký den přeji.

Díky, Dani, Tobě též hezký den

Jo....taky jsme měli ten válec...a taky takhle myslím na svoje milé, co už tady nejsou...

Tak to máme stejně, Zuzi

Škoda, Honzo, že tahle moje karma nehřeje, ale

Však ona zahřeje, Horste

Pěkné, Honzo..

Dík, Tome

Moooc pěkné, ať ta svíčka zahřeje duši!

Děkuju, Zdeni