Prečítala som si o mojej milovanej Maruške a nedokázala som reagovať hneď. Normálne som premýšľala, čo asi ja, ja povahovou úplne iná ako Maruška, ako by som sa zachovala. Okrem toho, že som zopár dní nevedela a nevedela, teraz som prišla na to, že asi by som chodila po svete s dokaličenou tvárou.

Najhoršie čo na mne je, že nikdy neviem, ako by som reagovala v krajných životných situáciách. A keď potom dlho premýšľam, je to na klzkej ceste pomýlenia sa. Aj tak som rada, že som také niečo nemusela riešiť, aj za cenu, že samú seba nikdy nespoznám. V krajných situáciách - možno ani nechcem, som tak trochu zbabelec

Janka, tohle nebylo líbivé čtení a asi zabolelo většinu čtenářů, nejen žen. Nakonec, kdo z nás ví, jak by se tak kritické chvíli zachoval? Asi málokdo.

Díky za komentář, přeji hezký večer

Dobrý příběh Jane. A ještě lépe napsaný. Možná se pletu, ale ty hérečky ze Států, ve chvíli kdy se jim to přihodilo, nikomu nic neřekly, protože chtěly dostat roli. A některé, světe div se, byly "zmasakrovány" několikrát. Že by rolí bylo víc? Kde je solidarita s ostatními ženami, aby to pra.e nemohlo postupy opakovat? Kde je morální odpovědnost, když to neoznámily policii? Víte kde. V kanále. Marušky se tato reakce netýká. To je jiná kategorie - což napsala. Tohle je vše, co jsem k tomu chtěl říci.

Díky, Marceli, za komentář. Máš pravdu.

Zajímavě napsané

Díky

Pěkně napsané o choulostivé věci. Myslím si, že ti, kteří udělají to, co ti vyprávěla Maruška, jsou de facto nemocní. A je smůla na ně natrefit.

Jiná je věc hysterek, které už na sebe nenechají ani kouknout. To je neméně smutné, jako ten první případ.

Díky, Honzo, že jsi to takto napsal.

A hezký večer všem doma!:-))

Marie, dekuju za nakouknuti a komentar. Hezky vecer:)

. Hezky napsané. Není násilí, zdvořilost ve dveřích, či kouknutí do výstřihu, ale nucení někoho k něčemu co nechci. To je pak trauma na celý život a potkat takovýho trpělivýho Frantu je výhra, taky na celý život. Moc pěkně napsané. Díky a pozdravy Marušce.

Dekuju, Lucie, pozdrav vyridim:)

Ono taky záleží, kdo se o tebe otře. Je to jiné, když je to cizák, je to jiné, když toho člověka blíž znáš, je to jiné v té nacpané tramvaji... Čučení do výstřihu ráda nemám od nikoho, a to v mém případě stejně skoro není, na co.

A ty zlatokopky tohle asi neřeší, jdou po něčem jiném.

Jeníčku, díky za další jiný, neublíženecký pohled na věc

Diky za komentar, Jani. Hezky vecer a dobrou noc:)

Když ono to plácnutí a pohledy na jisté partie těla vnímá každá ženská jinak. Dejme tomu, že od někoho to snese a třeba jí to i lichotí, ale od úplně cizího chlapa (či ne úplně blízkého, např. nadřízeného) by to opravdu bylo nepříjemné sexuální obtěžování (ne snad přímo násilí). Chlap, který bere tento druh "pozornosti" vůči jakékoliv ženě jako že "normálka", by mohl šlápnout pěkně vedle. To samé i v opačném případě, kupodivu i ženský mohou sexuálně obtěžovat muže.

Co se týče Marušky a její schopnosti "povznést" se nad svůj traumatický zážitek, tak mne napadá jediné - šťastná to žena.

Počítejte s tím, že za chvíli Vám tady přistane odpověď, že s takovou už se Vám budou lidi bát dát i přednost ve dveřích, když jste taková netykavka a že si nikdy asi nenajdete normálního chlapa.

Ještě z mého pohledu vidím jistý protimluv Marušky: na konci machruje, že už nemá žádný problém s dvojsmyslnými narážkami, s fórky, čuměním na kozy a dalšími chlapskými záležitostmi, ale hlavně tvrdí, že kdyby se ty "postelový zlatokopy" a feministky dokázaly přes to přenýst a pustit k sobě chlapa, byly by to fajn normální ženský.

Dobrá rada. Přenýst se za to nebo povznýst se, pustit k sobě chlapa, ovšem. Jen jaksi Maruška nevysvětluje, proč tedy ona sama byla po té vynucené kuřbě jak říká léta traumatizovaná a nedovedla si představit, že by vůbec někdy nechala na sebe sáhnout chlapa. A dodává, že jen díky Frantovi a jeho mimořádné trpělivosti se z toho dostala, že teprve Franta v ní horko těžko obnovil cit pro krásu sexuality. V této souvislosti na mě působí rada typu "kdyby se na to dokázaly povznýst, byly by to normální ženský" jako ztráta pokory.

no nemáme to my chlapi jednodušší?

Rozhodne mame, Jaromire:).