Gay Pride akce mají smysl.

Existuje početná skupina lidí, kteří se homosexuálů štítí, protože jim bylo kdysi nalháno, že homosexuálové jsou perverzní úchylové, prznitelé dětí atd.

Na gay pride se lidé chovají "odporně", aby homofobové měli možnost si na ně ukázat prstem a říct "Podívejte, takoví úchylové! Hnus! Odporné! Fuj! Měl jsem pravdu, buzny jsou hrozné!"

... a když pak takový homofob potká normálního homosexuála, který není oblečený v kožených proužcích, nebičuje se na veřejnosti s partnerem, neolizuje svého "otroka" atd., a místo toho normálně řekne "Dobrý den, jsem Jarda, váš nový soused, toto je můj partner Jirka," - tak si homofob řekne "No, alespoň nejsou tak úchylní jako ty buzny v televizi..."

Jde zkrátka o vytvoření nového mantinelu daleko za hranicí normálního chování homosexuálů, o kterém následně mohou homofobové říct "OK, takže tenhle mantinel nesmíte překročit, jinak vás budu nenávidět" A protože ve skutečnosti se žádný homosexuál v reálu nechová tak, jako na gay pride, tak nemají problém se do těchto mantinelů vejít.

Forma odstrašujícího příkladu. Zajímavý pohled, ale nejsem si úplně jistý, jestli to účastníci těch pride zrovna takhle berou.

V každé lidské komunitě se najdou exhibicionisté, kteří se na podobné akce nabalí. Najdete je na jakékoli hromadné akci věnované čemukoliv. To, že jen u Prague Pride to hýbe lidem žlučí svědčí o tom, že nejsme tolerantní společnost a že Prague Pride má pořád ten samý smysl pro který tyhle pochody vznikly. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by byl stejně odsuzován třeba karneval v Riu, kde těch obscénností uvidíte také dost.

Na tom možná něco je, ale pak by to znamenalo, že ani homosexuálové nejsou tolerantní vůči sami vůči sobě.

Je to stejné, jako v jiných oborech. Ti, kteří ve svém ranku opravdu vědí, necítí většinou potřebu to okázale demonstrovat. Ti, kteří se se svou orientací vyrovnali už dávno a skutečně je nestresuje, většinou na takovéto akce nechodí. Zdravím. .

Přesně tak

podepisuji, Jeníčku.

Užívej(te) dnů pěkných vespolek

Dík za autogram, Jani. hezký den

Pěkný článek. Dávám karmu.

Ještě přidám moji zkušenost. Můj kolega z práce, také gej, když jsem se ho zeptal, jestli půjde na prague pride, řekl mi : "Prosím tě, já jsem gej, ne debil!".

Tož tak.

Tak to docela sedí.

Moje řeč.

Ještě k té diskuzi. Já asi dva roky (1967-1969) s jednou lesbičkou chodil. Popravdě jsem to ve svých 19 letech vůbec netušil, jen se mi míra její žádostivosti zdála vzhledem k jejímu věku (+ 9 let) dosti nízká.

Až, když se náš vztah díky G. Husákovi rozpadal (ona byla Němka a Husák v r. 1969 zavřel hranice), na Silvestra 1969 mi začalo svítat. Jedna kamarádka, kterou jsme sotva znal, mi říkala, že moje děvče po ní velmi tvrdě vyjelo.

Vše bylo asi mojí tehdy ještě značně chlapeckou postavou, která mimochodem lákala i gaye.

Sonja, tak se jmenovala, se tedy deklarovala jako bisexuální. Což ale neexistuje.

Jirko, nebylo to celé možná taky tím, že ona se v tu dobu ještě hledala, tedy že neměla ve své orientaci jasno?

Mám dvě kamarádky, ženy, ale ony to tají, že jsou ženy, nejsou totiž dostatečně muži. A tak by to mělo zůstat. Pojďte, zavedeme pro odlišné všeho druhu burky. Přikažme všem úplně přesně v jakých hranicích mají koho milovat. Jen ať se nás musí dokola doprošovat o uznání toho samozřejmého, co jsou. To je ta pravá tolerance, jen ať někam zalezou a nevylézají.

Možná to myslíte dobře, ale i váš postoj je absurdní a umožňuje alibi různým neopodstatněným fobiím. Utvrzuje v kolektivním bludu, že jsme hodní, když už je nevraždíme. Také ta balance nad postojem k jejich hrdosti je pochybná. Nikdy nikde jsem neslyšel, že by se mělo jednat o hrdost na homosexualitu. Vždy jde o hrdost na celé lidství, nárok na to, že jsou kompletními lidmi.

Bohužel smutný palec dolů, protože jindy se s vámi souhlasit dá.

Mozna jste prehledl, ze clanek je postaven prevazne na pocitech a postojich mych dvou homosexualnich kamaradu. Z tohoto pohledu Vas komentar vyzniva ponekud paradoxne - kritizujete postoje beznych homosexualu k jejich vlastni komunite.

Teď mě tak napadlo, že by stálo za to zjistit, proč se Váš kamarád Jirka za svou homosexualitu na rozdíl od Jardy stydí a proč se bojí, že by si jej ostatní nemohli vážit. Pokud panují v jeho okolí nějaké názory, které se ho dotkly, pak bych to chápal. Ono hlídat si stále veškerý svůj pohyb nebo slovo, které by mohlo vyznít dvojsmyslně, a být ve stresu, abych se neprozradil před ostatními, stojí velkou spoustu energie, kterou může věnovat svému partnerovi.

Případ Jirky není extrémní, ale jsou slabší povahy, které tíhu nepřetržitých posměšků a narážek neunesou. Proč tedy těmto lidem neulehčit život?

Nikdo se homosexuálům už dávno nesměje. Byl by trapný.

Za článek karma, Honzo. Konečně rozumný přístup k té věci.

Jirko, to je pohled ze života - tak jak to ti dva skutečně vnímají, tak asi proto.