Nějak mi vytanul na mysli jeden song z osmdesátek: "Touhy prchavý jsou...".

Jo a někdy trochu bolej.

Tak snad touha těchto dvou bude stálá

A je to, zas to dobře dopadlo

A to je dobře, akorát že škrábou a koušou i některé kočky dvounohé

díky, Jeníčku, moc pěkně se to četlo

Tak to jsem rád, Jani. Krásný kočkoden

Pane Jane, . Hezké počtení s notnou dávkou nostalgie, i když naše generace takový problém koncem padesátých a začátkem šedesátých "nemusela" řešit, tenkrát byla jiná doba, hodně puritánská, takže i po třech měsících randění se v trochu vážnějších vztazích "povoloval" nanejvýš vášnivý polibek. A taky se nám mladým pánům (a nebo i mladým dámám) mohlo o vlastním bydlení, kde by jsme si mohli užít soukromí, jenom zdát. Když po delší době dvoření věci pokročily, muselo se většinou do přírody. Někdy se i stalo, že v rozvášnění si člověk nevšiml, na co si sedá, sednout si třeba na sídlo zemních mravenců a všimnout si toho až během "rozjezdu" milostného procesu byla účinná "antikoncepce". Ale přes to všechno, na ty první vztahy, i když hodně "puritánské" rád zavzpomínám.

Dane, díky za komentář. Něco podobného jsem kdysi zažil s komáry, ale byli jsme mladí, tak nás ty potvůrky neměly šanci rozhodit.

Honzo, nádherný příběh a jsem přesvědčena, že se i stal!

Jitko, něco podobného se před léty stalo jednomu mému bývalému kolegovi. Občas na něj byl po ránu zajímavý pohled

Jene,

Pavle

Možná už bude raději uklízet, mohl by přijít o kousance až to vyprchá

Au!

Jsou i tací / takové

raf!

Škráb

krásné, jak červená knihovna, babičkám tečou slzy, kočky mňoukají...

- Jéé, hele, Rózko, zase je tady ten mladý perský kocourek. Tentokrát dokonce u článku pro dvounožce.

- Santíku, nech toho, tohle by si měl vyřídit náš asistent sám.

- To víš, že jo, ségro, ještě by mu odpověděl něco ošklivého, radši to vyřídíme za něj.

- No dobře, bráško. Myslíš, že ten Peršánek našemu asistentovi závidí?

- Nejspíš ano, Rózko. On totiž vůbec nepochopil, že to náš dvounožec nepíše o sobě.

- Tak to možná závidí tomu Pavlovi z příběhu. Asi v životě nikdy nic takového nezažil.

- Santíku, nezlob a nešpičkuj. Vždyť je ještě maličký, tak to ani zažít nemohl. A navíc jsme mu slíbili, že na něj budeme hodní.