casto se ptam sam sebe, jestli pravdu mam, nebo jestli bych ji "chtel mit"...sakra. a taky me casto napada, jestli svedomi neni nad pravdu. sakra sakra

Jo, svědomí, to dokáže být pěkná potvůrka

Pravda. Je? Není? Byla? Bude? Pravda moje? Tvoje? Naše? Vaše? Možná pravda? Nemožná? Jejich? Tolik typů pravdy, Těžko je všechny vyjmenovat.

Člověk mívá v životě období, kdy prozře, zjistí jak je důležité říkat pravdu. Všude a všem. "Já to prostě musím říct, jinak to nejde". Vzpomínám si, že to je zřejmě spřízněno s mládím prozřívšího ale není to podmínkou. Někdo se k tomu prožije dřív a někdo později. Otázkou je, jak dlouho pravda žije. Je lehce zpochybnitelná. V přímé úměře s průtokem informací na soc. sítích, mediích, v rodině, v práci, ve škole a na blozích )). Myslím, že dokonce žije kratší dobu, než ta, která má krátké nohy. Ona se totiž šíří takovou rychlostí, že se pak nedá zcela anulovat. Ale to jsme všichni poznali.

Pak přichází konec období, kdy jim to "musíme říct, je to pro jejich dobro!". Bohužel je spojeno s osamocením, depresemi, příklonou k léčebným osvědčeným i neosvědčeným prostředkům. Velmi se osvědčuje Prost.ějovská Starorežn.á z Palírn.y u Zelené.ho stromu. Není dobré nalévat si čistého vína do očí! Ju nutné říct, že u některých vytrvalých jedinců. tohle období přetrvává. Jsou hodni obdivu? Je to důkaz jejich morální síly? Jsou silní nebo vlastně slabí? Nebo se nedokáží vžít do jiného člověka, kterého svou pravdou obdarovávají? Je tady ta studnice pravdu milujících staříků, umělců, politiků a popíječů kávy v neomezeném virtuálním množství?

Já to nevím. Vím jen jednu věc, k níž jsem se dopracoval za období, kdy jsem začal pravdu rozlišovat od jiných nepravd. Kvantita pravdy se neustále snižuje. Pomalu ale jistě se přibližuje k nule. Dokážeme si představit co bude, až se pod nulu dostane?

Myslím si, že bychom se měli, my lidi, kteří si nemusíme "říkat pravdu" protože ji známe, scházet, mluvit se sebou, psát si, telefonovat a vůbec žít v povědomí, že tady jsme a že nás někdo může obdarovávat svou pravdou jak chce, a my stejně víme jak to je.

Omlouvám se, celý ten můj pokec je stejně o ničem, protože už to dávno pravda není.

Jane díky. Karma!

To vůbec nebylo nebylo o ničem, Marceli. Byla to tak trochu zpověď a tak trochu navázání na úvahy o pravdě v článku. Tvou pravdu někteří určitě vezmou za tu svou, jiní pro změnu odmítnou, avšak každopádně je v ní hloubka k zamyšlení. A k rozebrání na pivem

Měj krásný den

Dovolil bych si doplnit ještě jeden typ lidí: říkají v každé názorové skupině něco jiného ale přesně naopak - vždy v opozici, provokatéři, kverulanti, rebelové z povolání

Ano, ti mají též více pravd zároveň a v kontextu článku v "pražské kavárně" prosazují tu z "české hospody" a naopak. Mnohdy se však skrývají do anonymity, protože se bojí, že v reálu by dostali na budku. Díky za doplnění

pravda pravdoucí. jen mi vrtalo hlavou, proč se říká, že ve víně je pravda. Víno bylo i nápojem královským a v určité opojné chvíli diplomacii nahradila upřímnost a pravda vyplula na povrch. To si myslím, ale nemusí to být pravda. Pravdou je, že tu pravdu ve víně hledám rád. Vám karma

Hledání pravdy ve víně je příjemné, bez ohledu na to, zda ji tam člověk najde či nikoli. Škoda, že tu není žádný vinař, třeba by nám prozradil, v jakých druzích vína je jí více a v jakých míň. Jane, díky, hezký den

Že každý má svou pravdu, je básnická nadsázka. Realisticky správné je říct, že každý má svůj názor. V tomto blogu bych zaměnil slovo "pravda" slovem "názor".

Kdyby měl každý svou pravdu, nikdy bychom se nedomákli dohody a řešení problémů. Všichni s jiným názorem by protestovali, protože přece mají pravdu oni (slovo "svou" by takticky vynechali).

Nu a v tom je prave jadro pudla, mnozi svuj nazor vydavaji za pravdu a vynechavaji to slovo "svou." Trefne jste navazal:)

Pravda je někdy dost nepopulární věc. A přiznat si to v určitých situacích, no...

Promiň, to měl být plus

Někdy přemýšlím, jestli je těžší přiznat ji sám sobě než ostatním nebo obráceně

Jednou jsem někde četla, že říkat pravdu je jednoduché, ale málokdo to dokáže. Hlavně - z očí do očí. Pravda je někdy krutá a lež zase mnohdy milosrdná.

Blog k zamyšlení.

Ludmilo, díky za nakouknutí. Přiznávám, dnes to bylo téma a podání možná poněkud tíže stravitelné. Hezký večer

Pravdu má náčelník, maminka, paní učitelka v první třídě... a kdo ještě? Nejspíš ten, kdo si za ní stojí a umí si ji obhájit.

Obhájit ano, ale ne prosadit silou, pak by to byla pravda poněkud na draka. Pavlo, dík, hezký večer

Honzo, to dilema (ty tomu říkáš schizofrenie) má nejspíš každý. Je jen otázkou, zda je ochotný si to, v tvém příkladu - ano, přiznat. No, a to je právě o té pravdě:-)

Hezké téma!

Ti manekýni tedy jsou!:-) Nádhera!

Asi tomu tak u mnohych z nas bude. A ty dva na zaver jsem tam dal proto, ze jen prave oni maji vzdy pravdu:). Marie, dik, preji Ti krasny vecer.

Jene, stáváš se - ještě s několika jinými - mou UČEBNICÍ!

Horste, vim ze mas smysl pro humor, lec neprehanej:). Kazdopadne dik a hezky vecer:)