Jene, možná budu trochu prudit, ale rád bych Vám několik informací, které jsem obdržel z okruhu blízkých oněm iráckým křesťanům.

Irácká rodina je zcela odlišná od té naší. Oni jsou zvyklí se velmi často navštěvovat, jsou mnohem více soudržnější, než naše rodiny. Třeba pohřeb některého člena rodiny je společná třídenní záležitost, podobné je tomu u všech akcí. Pokud tedy část rodiny někde zůstává a jiná odjede, ten stesk je silný a možná překonává racionální důvody k setrvání v jiné zemi.

Navíc, někteří Iráčané byli poměrně bohatí a dotyčný zprostředkovatel jim sdělil, že se u nás budou mít stejně jako doma /tedy život v komfortu/. Realita byla značně odlišná a mohlo následovat rozčarování. /Bohatství některých je poměrně značné, navíc některá irácká města - ta, jež nejsou pod nadvládou ISIL - vypadají podobně, jako evropská - s bulváry, obchodními domy apod.

Je docela možné, že pocházeli z území, které již bylo osvobozeno od psychopatů z ISIL a stesk po domově, zcela odlišné životní podmínky a samozřejmě výše uvedená isolace mohly způsobit jejich odjezd.

To vše uvádím jako možnou omluvu pro ty lidi, kteří jsou většinově - i Vámi - odsuzováni. Od jisté doby jsem v hodnocení těchto lidí a jejich činů opatrný.

Pěkný den.

Tomáši, díky za komentář. Vrátit se a riskovat nebezpečí nebo zůstat. To jsou dvě misky vah a našinec by na ně přikládal asi trochu jiná závaží než tito lidé.

Na první misku zřejmě mimo jiné patří ty rodinné vazby silnější než u nás, zvyk žít v domácím prostředí a moci si užívat svých hmotných statků (pokud byli bohatí).

Na druhou misku důvody kvůli nimž původně odešli, tedy strach z nebezpečí a naděje, že zde budou žít podobným způsobem jako tam.

Dám příklad, takovou paralelu, o jedněch lidech (manželé lékaři), kteří odešli od nás na počátku 60. let do Švédska. Bohatství u nás tehdy bylo poněkud relativním pojmem, ale zrovna tito se neměli špatně navzdory tomu, že nepatřili k partaji. Odešli přes Rakousko, kde museli nějaký čas žít v táboře. Pak přišli do Švédska a než se mohli začít věnovat své profesi, museli začít od začátku. Věděli to předem, přesto odešli a vše podstoupili i navzdory tomu, že jejich relativní bohatství v Kčs jim tam bylo k ničemu a zdejší hmotné statky propadly státu.

Další je otázka návratu. IS byl sice v Iráku leckde poražen, ale jaká je záruka, že své pozice znovu nedobude a oblast odkud ti lidé odešli pro ně zůstane bezpečná? To nikdo neví, ti lidé riskovali svůj návrat navzdory této nejistotě.

Všechno jsou to jen úvahy, přesnou motivaci těch lidí na obou miskách vah neodhadneme. Píšete, že je odsuzuji. Spíš nechápu a přiznám se, že mě nenechávají klidným.

Nejsem rasista. Dokážu vyjít s černochem, cikánem, Vietnamcem. Nemám rád lumpy a vyč..ánky. A to je důvod, proč nikdy nevyjdu s Arabem. Arab, alespoň v byznyse jsem to takhle poznal, stvrdí dohodu podáním ruky nad podepsanou smlouvou, ale bez pohledu do očí. Už to je první signál. On totiž už při podání ruky ví, že dohodu nedodrží. Když je mu to pak vyčteno, vymluví se na Aláha, že ten tomu nebyl nakloněn a že to tak chtěl. Tohle je tak zásadní odlišnost v praktickém životě, že opravňuje na naše území nepřijmout nikoho. Výše uvedený argument jim v jejich svědomí umožňuje ospravedlnit jakýkoliv trestný čin, jakoukoliv zhovadilost a všechno je to, pro ně, v pohodě. K tomu přičtěte vysokou toleranci pro imigranty v Evropě a máte tady průšvih z řádu obrovských.

Jane, děkuji za téma, i když na můj vkus píšete příliš kulantně. Ale oblíbené úsloví: Nejsme jako oni!

Marceli, díky za komentář, víte o čem mluvíte a přiznám se, že mě to vůbec netěší.

Ano, napsal jsem to poněkud kulantně, o ostrost tónu se postarají ostatní, Já v článcích raději věci moc nehrotím, i když vím, že by to občas nebylo od věci

Pravdu díš, Honzo

Leč netěší me to, Ivko

to je jako kdyby zide co utekli pred nacky, a utekli do Ameriky, ta sice moc nebrala, Mexiko bralo, a hodne z nich nasli utociste, a ne vsem se zacalo darit dobre, ale vsichni tenkrat, a dnes jejich deti jsou vdecne za to prijmuti, nedostali ani floka, nic, a presto.....

Znate snad jedineho zida ktery by se vratil zpet do Nemecka, vubec do Evropy, pred 1945? Ja ne, ale rad se poucim, a pak si prestanu myslet ze se jednalo o vyzirky, kteri asi cekali vilu s bazenem a pocetnem sluzebnictvu

Ohrožení křesťanů v mohamedánských zemích je sice neustále zvýšené, ale ne všichni jsou hned vražděni. A jsou tam doma možná déle než ti mohamedáni. Takže já je chápu. A kladu si otázku, zda Generace 21 nezpůsobila víc škody než užitku. Nenavedli je tak trochu k odchodu do české kotliny?

I to je možné

Máte pravdu, Jene... O tom vypovídá nejen těchto šest uprchlíků, ale i ta skupina co od nás musela utíkat do Německa....

A k níže uvedeným názorům, že za to vlastně můžeme my- za socialismu jsem vídala reklamy na rakouské televizi, sledovali jsme americké seriály v němčině, ale nikoho z našich příbuzných a známých nenapadlo, že lidé za železnou oponou jsou povinni nám to DÁT když se k nim přes hranice dostaneme.

Tady to vidím na rekůrdek osobní

Horste, není. Ale i kdyby byl, byl bych radši, kdyby na tohle téma nebylo potřeba psát.

Honzo, zažila jsem na vlastní kůži, jaké to je žít jinde. I když bylo všechno fajn - lidé, jídlo, slunce... pak najednou začne něco chybět. Fakt, že i to bláto a mraky, mrazíky... o blízkých lidech nemluvě. Vždycky, když jsem v Řecku nebo teď nedávno na Sicílii, napadá mě, jak těžko se asi lidé "přesazují"... a to jsem duší dobrodruh... Teď se neúčastním debaty o migraci, myslím jen obecně... My jsme se měly s maminkou rády, ale ona nechtěla ani z Ostravy do severních Čech... Jinak, kočička přijme ráda lepší prostředí, to jo. Teď se mi jich tady vyhřívá asi deset...Zdravím.

Magdi, díky za komentář. Vím, že to přesazení není jednoduché, ale pokud je člověk v opravdovém nebezpečí, pak mu nezbývá, než si zvyknout. Ale máte pravdu, kočičí téma je mnohem lepší

Honzo... pořád to vidím trochu složitěji a převelice příkře i vůči nám samotným... a je mi celkem jedno, co si kdo myslí. Mým blogem Přimítání ďábla, aneb reklama je vždy pozváním... to vyjadřuju... děláme se stále úžasní, reklama, u nás je život vážně fajn... růžový západ... takže se lidi odjinud , co neví, seberou a pak to chtějí... děláme se vylhaně lepšími, reklamy tvrdí , jak je vše pomalu zadarmo...jednoduché... a pak se divíme...

Dobře, Radko, ale každý rozumný člověk by měl vědět, že bez práce prostě ty koláče nedostane, a to bez ohledu na to, odkud pochází.

již z videí a z fotografií agresivních běženců jasně vysvítá, že přinejmenším značná část těchto lidí nemá ponětí o pokoře a díků za poskytnutou pomoc........