To sa stáva v živote dosť často, že niekto toľko špekuluje až prešpekuluje a po rokoch len otvára oči aj ústa nad svojím konaním.

Janka, vítám Tě ve zdejší diskusi, díky za komentář. Je to tak, život nás dokáže "otočit" tak, že se sami nepoznáme.

Říkám si, proč ten příběh končí zrovna takhle? Vždyť přece může mít pokračování. Jo, můžeme si říct ... jsem blbej/blbá a stýskat si ... ale lepší je mávnout nad chybou rukou a postarat se o to, aby se neopakovala. A žít. A třeba i chyby napravit. Dokud nám nezpívají .. Až mě andělé zavolají k sobě .. můžeme cokoliv.

Životní příběhy takto nekončí, končí jen naše vyprávění o nich, ale ony se odvíjejí dál až do smrti svých aktérů. Ta paní, kterou jsem zde pojmenoval jako Lenka, žije svůj život dál. Pokud by byla smyšlená, mohl bych její kroky nasměrovat podle své fantazie, pokud by měla reálný základ v někom opravdivém, měl bych se v případných dalších popisech jejího života držet skutečnosti. Tedy toho, zda se změnila. Lidské osudy jsou pestré a různorodé, každý je jiný, co člověk, to originál. Když se někdo pustí do popisování lidských příběhů, má prakticky nekonečný výběr a jen na něm, kam sáhne a jak moc ten který osud ve svém příběhu upraví. Nebo neupraví vůbec

Honzo, tož co už? Každý strůjcem svého štěstí

Tak jest, Ivko. Díky za nakouknutí

Honzo, to je přímo ROMÁNOVĚ

Horste, s trochu smutným koncem, bohužel. Ale to už je život

Jasná karma !

Člověk sestává ze dvou částí, které sice do sebe zapadají, ale jsou uvnitř dost odlišné. Anatomicky, physiologicky a duševně. Z muže a ženy.

Zítra si to ještě jednou přečtu, a zavzpomínám. Něco mi to matně ....

Díky

Jane karma!

Marceli, dík

Honzo, vidím to tak, že kalkulace je sice dobrá věc, ale nikoli v mezilidských vztazích. V žádných variantách, natož ve vztahu partnerském. Tak se snadno stane, že se dotyčná(ý) přepočítá. A velká chyba, že v tomto případě ani tak nevytrestala ta paní sebe, ale své dítě.

A to je hodně špatně!

Marie, to je právě na tom to nejhorší. Ať už se partnerský vztah pokazí jakkoli, v drtivé většině případů to nejvíc odnesou právě děti

Honzo, zajímavý příběh ze života, četla jsem jedním dechem!

Jitko, díky

Ano, ze života. Dítě není jenom na hraní a pomazlení.

Nechci znevažovat Váš blog, ale nemůžu za to, že se mně často vybaví vtipy.

Ona: miláčku, udělal bys mně dítě?

On:uááá, uááá, papů ham ham.

Věro, to není znevážení, ale krásné doplnění

je to o něčem jiném, co napíšu... mám moc ráda příběh Benjamina Buttona od Fitzgeralda... myslím spíš film. Tam si uvědomíme, jak vzácná jsou náhodná setkání, kdy bychom měli věci uchopit správně, protože čas se s tím ne...e... člověku ,a občas nám ženským skoro víc, věci nedocházej...nojono. Tak ti dám karmici, usmeju se a poděkuju Ti za milý počtení Honzo

Radko, dík, jsem diletanat, neb tenhle příběh neznám, měl bych to napravit. Ale máš pravdu, člověk by si měl umět dobře všímat i těch lidí, se kterými se setká jen krátce a náhodou