Honzo, já v poslední době narážím na samé ochotné a usměvavé úřednice. Věřím , že je jich většina

Víš, Ivko, ono asi taky hodně záleží na tom, s jakou k nim člověk přijde. Když na ně někdo hned zkraje vrčí, tak se nelze divit, že jsou nedůtklivé, ale věřím, že většina z nich dokáže oplatit úsměv úsměvem

Honzo, říkám, že věci se dají dělat buď blbě, a nebo dobře. A záleží na tom, jak moc to chápou ti, co pracují ve službách pro lidi.

Takže jak říkáš níže, je to v lidech.

Přesně tak, Marie. Přeji hezký den a samé fajne lidi

A já myslela, že máte v Praze na úřadech otrávenější ženské. Tak to jsem ráda, že to zas tak hrozné není :-)

Najdou se bohuzel i ty otravene, vsechno je to v lidech. Jani, dik

Honzo, jsem šťastná, že kroky po úřadech, už absolvuji minimálně...ale ty předešlé, mám stále v paměti

Jitko, tak to Ti závidím, úřadům se výhýbám, jal to jen jde

To jo. A mě řidičák stál pětikilo, abych nemusela sedět doma, protože některé cesty autobusem radši už nikdy. Nechala jsem to na poslední chvíli a když připočteš pracovní dobu normálních lidí a úřední hodiny... Strejda zrovna sedí doma, nechtěl dát pětikilo, a toho dokonce chytli.

Se zmatením mám vtipnou historku, když jsem řidičák vytáhla v Bille místo občanky a pokladní vypadala, že něco takového vidí poprvé.

S tou pracovní dobou to bývá nejhorší, po práci prostě nemáš šanci, musíš se nějak utrhnout.