téma třináctý komnaty...můj syn se rozhodl chodit pěšky už totálně ..to znamená šest kiláků z města k nám silnicí - úzkou tak, že i já to jako bajkerka máma prostě dávno vzdala. Jeho nejvíc baví chodit za tmy... reflexnípásek?doma je..jenže... to je vždy překvapivá sms - jdu pěšky. No, má světlou zimní bunduaspoń... já i tak nervy nadranc... pubertě to nevysvětlíte...

Honzo... dám mu to přečíst

Radko, to chápu, naše dvě dcery si tímhletím obdobím též prošly a koneckonců já sám kdysi také Takže působte na něj ze všech svých sil, ale víte, jak se to říká, hlavně nenápadně Aby si myslel, že ho to napadalo samotného.

Jezdím domů po cestě večer, je na ní veřejné osvětlení.A i přesto,když tam jde člověk v černém hubertusu,tak ho nevidím.A stačí tak málo,obyčejný reflexní pásek na rukáv.Protože večer po ní chodím i já a nechci dělat problémy řidičům a ani sobě,pořídil jsem si reflexní pásek z blikajícími diodami a už z dálky je vidět,jak řidiči uhýbají.Pro šetřílky,investice cca 40Kč a v lepším případě,nezpřelámané nohy.

O tom s diodami jsem nevedel, sikovny napad

Prostě karma. Nic na tom nemění fakt, že se najdou blbové, kteří případnou povinnost budou považovat za šikanu státu ....

Proste dik, je to tak

Je lepší svítit jako IT než ležet v márnici. Že to ale lidem nedochází.

Honzo, jak udělat, aby se mi pásek neválel doma, ale já si ho s sebou bral?

Zkusit ho ukecat, Petře

Honzo, super téma Zvlášť v této zimě-ne zimě, věčné mlhy. Kolaři, chodci, vše v tmavém hávu a na neštěstí je zaděláno

To ano, Jitko, člověk aby si svítil očima

Honzo, nejhorší jsou neosvětlení černí cyklisti a černí chodci, kteří ohrozí i řádně osvětleného cyklistu. A to nemluvím o komických srážkách pejskařů s vlastními psy, kteří se připletou do nočního útulkového venčení. Protože tam už ani reflexní pásek nepomůže, když není světélko, které ho ozáří.

Ivko, u nás se v poslední době objevují svítící obojky. Je to každopádně užitečné, ale zároveň to působí i trochu pekelně, bývají tmavě rudé. Tedy pekelně u velkých psů, u těch maličkých spíš k pousmání

V létě jsme jeli v noci na chatu. Na cestě ze vsi k chatám (žádné osvětlení široko daleko) nás úplně vyřídil chlap na kole. Šněroval před námi, černý, na černém kole. Jen náhodou jsme ho na poslední chvíli zaslechli nahlas zpívat necudné popěvky, jinak jsme ho z kopce sejmuli, i když jsme jeli pomalu. Jestli by snad někdo, stejně jako tehdy my, očekával, že laskavě sleze nebo sjede ke straně- OMYL!!! Šmajdal na své herce, která byla snad stejně jako on na plech, pokojně před námi až ke své chatě- měl skrze naše auto osvětlení jak na Václaváku! Viditelně chrochtal blahem, když sjel k chatě, srdečně nám zamával...

Honza zobnul prášek na tlak, já antidepresivum a Ibalgin na hlavu, do rána jsme neusnuli...

Kéž by byl měl takový páseček!

Ivano, tak to byl zážitek vpravdě divoký. Připomněla jsi mi Slavnosti sněženek, jak Josef Somr coby policjat sebral chlapům ventilky z kol, když se vraceli z hospody domů. Prý museli odložit točení té scény, protože při prvním pokusu Pepa ve skutečnosti též dost přebral

Obdobná zkušenost. Včetně ,,ZNAČNĚ kličkujícího kolaře" Furt ve střehu Škoda, že to nemají povinně i zvířátka. Ale stále je třeba i předvídat a počítat se vším

Některým zvířatům aspoň zasvítí oči při přímém pohledu do reflektorů. Není to všespasitelné, ale je to lepší než nic

To heslo Nicka Cartera každopádně platí na silnici dvojnásob

Stačí obyčejná bílá igelitka. Prostě něco světlého co nejníže u země.

I tak to lze