Uf, lidi, kdybyste věděli, co dalo práce tu naši Janu přesvědčit, aby fotky poslala. Pořád něco s pečením perníků a prací (přitom to jsou jen nějaké rozházené papíry) a když už jsme se fakt zlobili, tak to na nás zkoušela s pitomou fintou o tom, že musí z ledu vysvobodit auto, což je naprosto pitomá krabice, která nás občas spolkne a odnese k veterináři. 

Ale povedlo se. Jsme z toho unavení a jdeme si tak na 10 hodinek zdřímnout. Ríša a Míša - Ježíšci.

Kluci, jste fešáci, moc vám to sluší

L.

Ja jsem adoptovala psi konkurenci - Pluta (kocku ma rad, tak se Lindo doufam nebudes zlobit)

Kdepak zlobit se, Linda má velkou psí kamarádku Ajku (kříženec dobrmana a čehosi dalšího, bydlící u naší starší dcery)

 Naše smečka se učí přijmout pejska.

Držím palce, kéž by se zadařilo

Musel jsem to písnou za Élišku, trošku se stydí za tu její ranní prezentaci. Ale škrábala, že se polepší a možná bude nějaká dobročinnost. Drká do mě, prej zdraví Lindu.

Jiří, tak ji vyřiďte, že kočky se nemusejí stydět, protože jsou prostě takové, jaké jsou. To tedy vzkazuje Linda a zdraví vás oba

Lindo, 

to je moc dobrý nápad. Zamňoukám to paničce, i moji klučičí kamarádi určitě rádi přispějí ze svých kasiček. 

Micinka

Tak, Micko, moc držím palce při přemňoukávání

Linda

Ahoj Lindo,

popíšem ti, jak jsme se dostali k dvounožcům.

Asi začnu já, Kocour.Jsme sourozenci a narodili jsme se v jednom krásném domě, který byl připojený k obrovskému baráku, kde nikdo nebydlel. V našem domě bylo krásně. Byly tam zbytky lepenky, nějaké sekyry, pár polen krabic a jiných užitečných věcí. Tam jsme bydleli dost dlouho. Maminka nás krmila a někdy chodila na lov. Jak jsme rostli, prohlídli jsme si celý náš dům a Ségra dokonce škvírou lezla ven, ale jen s maminkou. Pak se tam začali objevovat lidi. Když zjistili, že tam jsme, začali nosit jídlo. Taky jsme se dozvěděli, že náš dům se jmenuje kůlna a ten ohromný barák je chata. Nejčastěji nás krmila paní z chaty hned naproti i s dvěma pejsky a ještě k nám chodily dvě koule. Taky s jídlem. Jedna koule osoba a druhá pes. Pak se všichni lidi někam vytratili a za námi chodily jen ty koule. Jedna byla osoba a druhá byla pes. Jednoho dne přijeli lidi do té chaty u naší kůlničky, vystrčili nás ven a vyklidili všechny naše věci.

Honzo, má to náboj, jiskru..a velkou motivaci, držím palce

Díky, Jitko, Linda se holt snaží