Opuštění Evropské unie by bylo pro náš stát cestou do pekel

Pomalu se blíží parlamentní volby a s nimi sílí hlasy, tvrdící, jak krásně by se nám žilo bez Evropské unie. Konečně bychom si vládli sami a nemuseli se podřizovat nesmyslným bruselským nařízením.  

Sílící populistická protievropská kampaň se objevuje, obrazně řečeno, prakticky na každém rohu a ani zdejší blogerské prostředí jí pochopitelně není ušetřené. Svým způsobem se není co divit lidem, kteří této kampani bezmezně věří. Ono je totiž mnohem snazší poslouchat zjednodušená tvrzení, například jak bychom skvěle zatočili s diktátem migrantských kvót, než se maličko zamyslet nad skutečnými důsledky případného czexitu.

Nejsem politolog ani ekonom, abych dokázal vytvořit detailní rozbor, ale ono to ani není potřeba. Stačí jen použít hrudku selského rozumu a představit si, co by asi tak nastalo v několika náhodně vybraných ekonomických, politických či společenských oblastech.

Kurs koruny. Naše krásná a milovaná česká koruna by neměla šanci dopadnout líp než z historického hlediska daleko tradičnější britská libra. Té k poklesu o deset procent (z cca 32 na 29 Kč za libru) stačil pouhý start brexitu. Koruna by dle mého názoru v případě czexitu dopadla ještě hůř a je otázkou, jestli by nakonec nepřišla o svou ne zas tak dávno nabytou konvertibilitu. Ale to už by záleželo na naší post evropské vládnoucí garnituře.

Ekonomika. Obdobně nevalně bychom nejspíš dopadli i v ekonomice jako takové, když jsme za víc než čtvrt století od revoluce dokázali předehnat v HDP na občana z původních států EU leda tak Portugalsko nebo Řecko. Tvrzení, že bychom se po czexitu dostali záhy na úroveň bohatých nečlenských států, jakými jsou například Švýcarsko nebo Norsko, patří podle mě do říše nesplnitelných snů.

Práce v zemích EU, respektive v schengenském prostoru. Přesná čísla neznám, ale odhaduji, že v současné době mohou pracovat v Schengenu řádově tisíce našich občanů. Bylo by naivní se domnívat, že by jim po czexitu Brusel s úsměvem na rtech sdělil, aby tam všichni zůstali, že jsou stále vítáni nejen jako zaměstnanci, ale též jako uživatelé sociálních systémů. Zůstali by tam pouze ti, kteří umí různé odborné profese, v nichž je pro firmy obtížné získávat kvalifikované a zkušené pracovníky. Ostatní by museli svá místa v Schengenu opustit, vrátit se domů a smířit se s nižšími výdělky. Respektive s podporou, pokud by práci nesehnali, čímž by navíc zatížili zdejší sociální systém.

Vzdělání. Podobně jako naši zaměstnanci v EU by dopadli i studenti. Přišli by o různé unijní studijní programy a s největší pravděpodobností by se museli smířit s nižší kvalitou svého vzdělání.

Dotace z EU. O ty bychom pochopitelně přišli. Mnozí tvrdí, že jsou zbytečné, leckdy zmanipulované, stejně je pořádně nevyužíváme a obešli bychom se bez nich. Není to podle mě pravda, dotace z EU umožnily realizovat spoustu užitečných projektů, stačí se chvilku koukat kolem sebe. Za to, že je nedokážeme pořádně využít a mnohdy se s nimi snažíme čachrovat, nemohou dotace jako takové, ani EU, za to si můžeme sami.

Nařízení z Bruselu. Ano, souhlasím, některá z nich z našeho pohledu postrádají logiku, omezují nás a jsou pro nás nevýhodná. Jako příklad uvedu ony už zmíněné migrantské kvóty. Bylo by naivní se domnívat, že by nám je Brusel přestal vnucovat okamžitě v den našeho rozhodnutí o czexitu. Právě naopak, pěkně bychom si je vychutnali až do završení procesu výstupu, tedy několik let. Přitom je zde jeden zajímavý a mnohými možná úmyslně přehlížený fakt. Česká republika dostává od EU mnohem víc finančních prostředků, než do EU odvádí. I kdyby došlo na nejhorší scénář, náš stát prohrál spory a musel platit pokutu za nerespektování těch nesmyslných kvót, i tak bychom zůstali ve výrazném plusu.

Legislativa. Po czexitu by nastal silný tlak na rušení zákonných norem, které jsme z EU převzali. Po mnohých z nich by vzniklo prázdné místo, tedy právní vakuum, které by bylo potřeba zaplnit. Došlo by k tomu, co u našich zákonodárců můžeme pozorovat dnes a denně. Třeba i rozumný záměr by byl v rámci schvalovacího procesu uchopen zákonodárci, kterým jde o jejich vlastní cíle, případně o cíle lobbistických skupin, jimž podléhají. A z rozumného záměru by velice často vznikl paskvil, pokud by nebyl rovnou smeten ze stolu.

Sféry politického vlivu. S vysokou mírou pravděpodobnosti lze předpokládat, že protievropští populisté by se zároveň s czexitem nebo záhy po něm postarali též o naše vystoupení z NATO. Přiznejme si otevřeně, že jsme v novodobé historii nikdy nebyli dlouhodobě skutečně suverénním státem. Buď si nás někdo podmanil (Rakousko-Uhersko, Německo, Sovětský svaz) nebo jsme se do jisté míry nechali podmanit sami (EU). Obávám se, že brzy po výstupu z EU bychom buď sami někomu rádi vlezli do chřtánu (možná spíš do jiného otvoru) nebo by nás ten někdo pozřel sám. Z pohledu současného politického klimatu v Evropě není těžké hádat, kdo by to mohl být, pochopitelně by šlo o Rusko. Jeho rozpínavost a touha poroučet ostatním má bohaté tradice a maličký podřízený státeček v srdci Evropy by mu bezesporu přišel vhod. Však už nyní jsou dobře viditelné snahy některých našich (bohužel i vrcholných) politiků obrátit politické kormidlo právě ruským směrem. A nepochybuji, že pod Ruskem bychom přišli o nesrovnatelně víc svobody než v rámci EU.

Co říci závěrem? Letmo a laicky jsem se dotkl náhodně vybraných okruhů, které mě zrovna napadly. Dalo by se jich samozřejmě najít mnohem víc, ale to už by překročilo rámec únosnosti jednoho článku a čtenáři by u něj usnuli, pokud by od něj nestačili včas utéct.

Netvrdím, že mě všechna bruselská rozhodnutí těší. Právě naopak, některá s nich mi přinášejí zklamání proti tomu, co jsem očekával při vstupu do EU, pár jich mě vyloženě štve. Nicméně navzdory tomu si stojím za názorem, že nejhorší, co bychom mohli udělat, by bylo vyslechnout hlasy tvrdě protievropských populistů a rozhodnout se pro vystoupení z EU.