Jarda zavřel hospodu

Hospodu, kterou provozovalo několik generací Jardů v přízemí svého domu na náměstí. Za komunizmu Jardovu otci hospodu sebrali soudruzi, ale nechali ho tam točit pivo. Nějak to přežil a po revoluci ji dostal zpátky.

V poslední době se na Jardu začala hrnout celá řada administrativních příkazů a zákazů. EET ještě se skřípěním zubů ustál, ale s blížícím se plošným zákazem kouření v restauracích to už zabalil. Sundal vývěsní štít a rozhodl se, že přízemí svého domu na náměstí bude užívat pro své bydlení.

Hospodská tradice Jardů sahá hluboko do minulosti a Jarda si svůj život bez cinkání půllitrů, zakouřeného lokálu a hlavně bez spokojených hostů neumí představit. Jarda však není žádný hlupák a vymyslel plán, jak nenechat své zákazníky na holičkách. Nepřenesl by to přes srdce, zvlášť když ve vsi žádná jiná hospoda není a oni by neměli kam zajít smočit rty.

Z místnosti s výčepem udělá obývák, z té druhé, kde už se tak jako tak nehulilo nekuřácký pokojík. Přípravnu pokrmů změní na kuchyň a sklad překřtí na sklep tak, jak se tomu říkalo dřív. A jak je to odjakživa zvyklá nazývat jeho žena Jarka.

Ze svých hostů udělá Jarda přátele, stejně už mnozí z nich jimi jsou. Jardova hospoda se jmenovala Na růžku, Jarda má rád tradice, a tak se svými přáteli založí partu Růžkařů. Rozdá jim malé papírové cedulky s ozdobenými růžky a s přezdívkami, jak je jim zvyklý říkat. Třeba takový Fousáč, ten bude spolu s Jéňou a Kuldou sedat v rohu obýváku u okna, kde dřív býval stůl štamgastů.

Fousáče, Jéňu, Kuldu a ostatní přátele bude Jarda hostit pivem, které si koupí pro vlastní spotřebu. Jaruška jim ráda připraví něco menšího k zakousnutí a své pokrmy ozdobí zeleninou ze zahrádky. Vše bude zadarmo, jak už to mezi přáteli chodí. Jen v rohu u dveří budou na tabuli křídou namalovaná nějaká čísla, aby Jardovi přátelé věděli, jak se mu odvděčit za pohostinnost.

Jarda sice není žádná fajnovka, ale přesto se nebude přátelit s každým. Přece si nepozve k sobě domů nikoho z těch tří, co bydlí za rybníčkem a kteří mu dělali v hospodě zlou krev a bordel. Prostě to nebudou Jardovi přátelé a nedostanou cedulky Růžkařů. Stejně tak se Jarda přestane přátelit s někým, kdo nebude uznalý a bude pořád přehlížet ta čísla namalovaná na tabuli křídou.

Ale na druhou stranu je Jarda od srdce kamarád, a když se objeví někdo nový, Jarda ho nevyhodí rovnou ze dveří. Podá mu ruku a pozve ho k sobě domů. Seznámí ho se svými přáteli, kteří mu rádi poradí, jak to v Jardově domácnosti chodí. Řeknou mu, že Jarda u sebe doma v obýváku kouří, ve druhé místnosti vedle nekouří a že svým přátelům nabízí skvělé pivo. Dále mu Jardovi přátelé prozradí, že Jardova Jaruška ráda připraví něco k zakousnutí a nakonec mu vysvětlí, k čemu slouží ta čísla namalovaná v koutě na tabuli křídou. A když se ten nový človíček s Jardou a jeho partou Růžkařů v pohodě domluví, stane se jejím členem. I s cedulkou s ozdobnými růžky a s přezdívkou. Třeba Čahoun nebo Lufťák.

A ještě jednu obrovskou výhodu proti klasické hospodě bude tenhleten Jardův nápad mít. Že neuhodnete jakou? No přece, když si pozvete domů přátele a pohostíte je, tak vám do toho nikdo z moci úřední nekecá. Nevedete o tom žádné EET a sami rozhodnete, zda a kde si u vás mohou vaši přátelé zakouřit. Necpete poplatky ochranným autorským svazům, když se s přáteli koukáte v televizi na fotbal. Pochopitelně si od své návštěvy neřeknete o zaplacení, dobří přátelé jsou uznalí a sami se vám rádi nějakým navyklým způsobem revanšují. A budou se u vás chovat slušně, protože jinak by to přece nebyli přátelé a vy byste si je k sobě domů už příště nezvali na návštěvu.

PS: Pohádku o Jardovi a jeho hostech jsem si bohapustě vymyslel. Jsem však snílek přímo nenapravitelný a naivně věřím, že pokud se rozumní lidé domluví, dokážou přelstít úředního šimla a nějaký ten Jardův nápad tu či onde zrealizují. Bude jedno, jestli tomu budou říkat třeba honosně klub nebo lidsky domácí pohoštění. A může to fungovat aspoň do doby, než ten úřední šiml pronikne se svými zákazy a příkazy až do našich vlastních obýváků a kuchyní.