Za hranicemi života

„Po smrti už nic není, když umřeš, vědomí tvého já přestane existovat, prostě nastane konec.“ Radek si ve sporech s Hankou vždy pevně stál za svým materialistickým pohledem na život a nebyl ochoten připustit jinou možnost.

Hanka byla naproti tomu hluboce věřící už od dětství a existence lidské duše pro ni byla samozřejmostí. „Dobře,“ dobíral si ji Radek občas se smíchem, „jestli ty tvoje nesmysly existují, tak ten z nás, který umře jako první, se tomu druhému ozve ze záhrobí.“
 
Když bylo Radkovi čtyřicet, dostal těžký infarkt a náhle zemřel, doktoři mu nedokázali pomoci. Stalo se po pár dnech večer, když děti už spaly, Hanka seděla v obýváku u zapálené svíčky a v hlubokém smutku se modlila za Radkovu duši. V jeden moment se zastavily pendlovky visící na stěně, v prosklené skříňce se s cinkotem rozsypala sklenička a plamen svíčky se zatřepotal, div nezhasl. „Radek,“ Hance se zastavilo srdce, „ve smyslu svých někdejších slov mi jeho duše přišla dát znamení.“

Hanka si prošla těžkým obdobím, děti vychovala sama a nikdy se znovu nevdala. O to víc se v četbě a v kontaktech se svým okolím přikláněla k duchovním oblastem. Ve své skromnosti měla obrovský smysl pro druhé, nejradši by vše rozdala potřebným lidem. „Andělé mě odměňují peříčky,“ radovala se pokaždé, když tenhle svůj maličký oblíbený předmět uviděla v trávě podél cesty domů. A že jich nalézala hodně, víc, než by jí přišlo normální.

Od Radkovy smrti uplynulo dvacet let, objevily se zdravotní problémy a Hanka prodělala několik operací. „Pane doktore, dostala jsem obrovskou chuť na švestkové knedlíky, přímo je cítím.“ Zněla její odpověď na otázku, jak jí je, když se poprvé probrala z narkózy. Doktor si oddechl, vyskytlo se pár komplikací. Když stejná chuť přišla po druhé operaci a poté i po třetí, Hance najednou něco došlo. Švestkové knedlíky sice sama nikdy moc ráda neměla, ale kdysi je často vařívala Radkovi, ten je miloval.

Nyní je před Hankou čtvrtá operace a ona navštívila jasnovidce, aby jí řekl, zda už se její problém konečně vyřeší. Z krátké návštěvy se stalo dlouhé vyprávění, ten stařičký pán v Hance objevil moudrou bytost, která se v pozemské tělo oděla naposled. Přišla sem proto, aby žila pro druhé a aby učinila poslední krok před cestou dál.

„Radkova duše je tu s vámi a provází vás,“ pravil jasnovidec a pokračoval: „Po smrti poznal svůj omyl a dal si za úkol vás chránit. Posílá vám do cesty lidi, kteří jsou vám blízcí. Když procházíte nějakou životní zkouškou, je při vás. I ta peříčka jsou pozdravy od něj.“ Poté se na chvilku odmlčel a pak jí odpověděl na její prvotní otázku: „Vaše operace dopadne dobře, vše bude tak, jak má být.“

***

Tenhle příběh je skutečný, jenom jména těch dvou lidí jsou jiná a okolnosti drobně pozměněné. Je otázkou, co je pravda a co pouhý klam, na to nechť si nalezne odpověď každý sám.

Ten večer pár dní po Radkově smrti mohla nastat souhra několika okolností. Stroj ve starých pendlovkách se může zčistajasna zastavit, to se občas stává. Stejně tak sklenička mohla mít vnitřní pnutí a jednoho dne prostě náhodou prasknout. A plamen svíčky? Stačí prudší poryv větru venku, netěsná okna a vzduch v místnosti se rozproudí.

Lidé si zpravidla více všímají věcí, které mají rádi. Okolo peříčka ležícího na zemi může přejít padesát lidí bez povšimnutí a až teprve Hanka si uvědomí, že tam něco takového je. Bezprostředně po probuzení z narkózy je lidský organizmus pořádně rozhozený, drobné čichové halucinace a pozměněné chutě nejsou žádnou výjimkou. Pan jasnovidec mohl být spíš pouze dobrým psychologem, který dokáže pomáhat lidem šikovně formulovanými odpověďmi, které od něj očekávají.

Nebo je to všechno úplně jinak, duchovní roviny a vjemy, které provázejí Hanku jejím životem, jsou skutečné. Pak na větu toho starého pána „vaše operace dopadne dobře, vše bude tak, jak má být,“ lze nazřít dvojím způsobem. Hanka se konečně uzdraví a po mnoho dalších let bude pomáhat ostatním. Nebo se poslední pozemská pouť její duše tímto světem chýlí ke konci a ona se bude moci odebrat někam dál. Setkat se s Radkem a pak odejít do míst, kde není tolik zla protivenství jako zde. Ať je to tak či tak, popřejme jí sílu a štěstí.