Středomořské pohledy - 4. Ti neživí a ti živí

V posledním článku z této minisérie si pojďme hrát. Zapojme svou fantazii a představivost, nalézejme obrazy či nálady v neživém a v živém.

Podél severozápadního pobřeží Sardinie se táhne skalnaté pohoří, plné inspirujících tvarů, které příroda utvářela po miliony let. Vtiskla jim obrazy bytostí, které v těch dobách ještě dávno neexistovaly, případně kterým nikdy nedala vzniknout. Co představuje tenhle kámen? Hlavu podivné ryby s dvojitým jazykem? Či bytost mimozemskou?

O kousek dál jakoby ležící postavy shlížely dolů. Co asi vidí, že po dlouhé věky nemohou odtrhnout svůj zrak?

A zde ptáčátko se vpravo od kamene skrývá před zraky skřítka sedícího pod skalkou. Nebo je to něco docela jiného?

***

Na samému jihu Korsiky u přístavu Bonifacio mají skalisko v moři, které pokřtili "zrnko písku." Zřejmě v něm tamní lidé spatřují nějaký důležitý symbol, když ho pro ně musí hlídat ptačí stráž.

V nejsevernějším cípu Sardinie žije ve skalách démon s orlím nosem a špičatou bradkou. Pomáhá místním chránit přilehlé ostrůvky před nájezdy pirátů.

Démon má i své poddané, nebezpečného draka s otevřenou tlamou...

.. žábu, která nepřetržitě drží stráž. A pod žábou kočku. Ta si však, jak je pro kočky typické, dělá co chce a objevuje se pouze při vzácné souhře stínů, aby si ulovila svou kořist.

***

Sardinský slon vyvrací Darwinovu teorii o původu druhů. Je důkazem toho, že předlohou živých tvorů na Zemi se v pradávných dobách stali jejich kamenní předkové.

***

Od neživých tedy přejděme k živým, leč nechme svou fantazii hrát si dál. Proč je ta ryba tak smutná a nešťastná? Co se jí stalo, kdo ji co udělal? Někoho mi připomíná, ale nemohu si vybavit koho.

Dvě sardinské pudlinky, jejichž paničky opodál popíjejí kávu. O čem se asi dohadují? Obě milují stejný idol a přou se o jeho přízeň? Nebo vášnivě diskutují nad nejnovější módou?

Tenhle švihák se zjevně nudil během čtyřhodinové plavby mezi Korsikou a Sardinií, Kdyby měl ponětí o těch dvou pudlinkách, možná by v nich našel rozptýlení.

Rozlučme se tedy, jak jinak než kočičím obrázkem. Toho dne bylo na Středomoří nezvykle chladné počasí, a tak si našla místečko, kde možná z podzemí proudil teplý vzduch. Nevím, snad to byla jen náhoda. Jedna z náhod, které nás všechny provázejí celým životem.

Pomáhejme náhodě svou fantazií a představivostí, ať je náš život aspoň občas hrou nejen při prohlížení obrázků.