Zimní prodlužování dne

„Mně tohle období krátkých dnů vyloženě vadí.“ Povzdychla si Věrka a pokračovala: „Vstávám za hluboké tmy a první náznaky dne vidím až chvíli po příchodu do kanceláře. Odpoledne je to sice už o trochu lepší, ale stejně jsem mimo domov od nevidím do nevidím. Už aby bylo déle vidět, hned bude všechno veselejší.“

Podobně jako Věrka uvažovali i naši dávní předkové a dokonce si v souvislosti s vyhlížením delších dnů vymysleli několik pranostik:

Na Boží narození o bleší převalení.
Na Nový rok o slepičí krok.
Na Tři krále o krok dále.
Na Hromnice o hodinu více.

Den se od okamžiku zimního slunovratu neprodlužuje rovnoměrně, nejdříve to jde velmi zvolna a teprve postupně se tento proces zrychluje. Délka dne v průběhu roku odpovídá sinusové křivce, která se o zimním slunovratu nalézá ve svém nejnižším bodě. Navíc vzhledem k tomu, že Země neobíhá okolo Slunce po kružnici, ale po elipse, kolísá během roku i okamžik, kdy je Slunce v nejvyšším bodě své dráhy.

Tolik strohé fyziky, faktem však je, že na výrazně rychlé prodlužování dne si Věrka bude muset ještě chvilku počkat. Podívejme se zatím na to, kolik vlastně znamená bleší převalení a další výrazy, uvedené v pranostikách našich předků. Údaje jsou platné pro současnou zimu a město Praha. Například v Plzni Slunce vychází a zapadá o 3 minuty později a naopak v Ostravě o 17 minut dřív.

Den
	07:58	16:02
	07:59	16:03
	08:01	16:09
	08:00	16:14
	07:36	16:55

Je tedy zřejmé, že bleší převalení je bleskurychlé, trvá pouze pár vteřin a nelze jej počítat v minutách. Holt blechy jsou rychlé, naše tříbarevná Linda se s nimi v životě párkrát setkala a ví o tom své. Zajímavé je však to, že mezi zimním slunovratem a Božím hodem došlo k posunu dne zhruba o minutu dopředu.

Slepičí krok odpovídá čtyřem minutám. Převádět čas na délku kroků je sice zvláštní, ale z pohledu našich předků asi přirozené. Je však vidět, že i když se v období mezi slunovratem a Novým rokem den jako takový prodloužil, východ Slunce se paradoxně posunul o tři minuty dopředu.

Lidský „tříkrálový“ krok je proti tomu slepičímu víc než dvojnásobný, a též ranní východy Slunce se konečně začínají posouvat k brzčím časům, i když času o slunovratu ještě nedosahují.

Pranostika „na Hromnice o hodinu více“ je trochu nepřesná a spíš přibližně odpovídá večernímu posunu. Možná, že naši předkové nebyli takovými otroky času, jakými je v moderní době leckdo z nás, a na nějaké té minutě sem nebo tam jim tolik nezáleželo.

Možná, že pohled na zimní prodlužování dne po dekádách bude přehlednější a ucelenější než pouze po pranostikách:

Den
	07:58	16:02		1
	08:01	16:08		2
	07:59	16:19		3
	07:52	16:34		4
	07:39	16:52		5
	07:24	17:09		6
	07:06	17:26		7
	06:50	17:40		8
	06:30	17:56		9
	06:08	18:13		10

Pokud bychom se délku dne pokusili vyjádřit graficky, tak i s přihlédnutím k ne zcela stejně dlouhým dekádám v podstatě odpovídá zmíněné sinusoidě. Délka dne je zde uvedená v minutách:

Člověk by možná očekával, že v době rovnodennosti bude den dlouhý přesně 12 hodin. Proč je tedy ve skutečnosti o 5 minut delší? Je to dáno tím, že za východ Slunce se považuje okamžik, kdy se na obzoru v rovině pozorovatele objeví první sluneční paprsky, nikoli kdy touto rovinou projde střed slunečního kotouče. Podobně západem slunce je až chvíle, v níž zmizí poslední paprsky, a celé Slunce se schová pod obzorem.

Naše paní Věrka vstává o šesté hodině ranní a do práce přichází v sedm. Přijdou-li jasné dny, již brzy bude moci ze své kanceláře pozorovat ranní svítání. Na světlo v době vstávání si však bude muset nějaký čas počkat. Přiznám se, že podobně jako ona a jako mnozí další jsem na tom též já a už nyní uprostřed zimy se na méně noční tmy a víc denního světla moc těším.

Zdroj údajů o východech a západech Slunce: calendar.zoznam.sk