Soutěž psí oči - semifinále II

Ahojky moji štěkající kamarádi, vítám vás u druhého semifinálové článku naší soutěže. Opět máte z čeho vybírat, jste jeden hezčí než druhý. Tentokrát vás však nebudu zdržovat od hlasování zbytečně dlouhým mňoukáním, jen dodám, že na konci čeká vás a vaše dvounožce maličké překvapení.

1. Ahoj Lindo, mám jméno 44M a bydlím ve psím útulku ve Vlčovicích u Kopřivnice. Ale venčitelé mi říkají Gaston. Jsem dost větší než ty, mám dlouhé nohy. Nevím přesně, jak jsem stár, ale v útulku budu asi nejmladší, protože všichni říkají, že za těch 5 měsíců, co zde bydlím, jsem ještě vyrostl a zmohutněl. Strašně rád běhám se svojí dvorní venčitelkou Ivanou Pavliskovou, ale i když se moc snaží, stejně mě musí na vodítku brzdit, aby mi stačila. Umím pohledem loudit piškoty a jiné pamlsky, ale rád bych uhranul svého budoucího páníčka, který by si mě vzal domů a nechal mě běhat třeba na zahradě nebo na louce. To bych byl šťastný. Foto: IP.

2. Ahoj Lindo, mám číslo 34M ve Vlčovickém psím útulku a říkají mi Čertík. Nedá se říct, že bych byl Gastonův kamarád, nemám vůbec rád jiné psy, ale jsem v útulku o týden déle než Gaston.  Ale hrozně rád chodím s fenkami na procházky a vůbec mi nevadí, když jsou třeba i hodně větší. Nejsem už takové trdlo, jako Gaston, ale s fenkami na louce si hraju rád. A stačí se podívat a venčitelé mají vždy nějaký pamlsek při ruce. Hrozně rád bych se díval na svého nového páníčka, klidně budu v bytě i na zahrádce u domku a ještě radši se psí kámoškou. To bych vážně rád. Foto: IP.

3. Jsem Eby, asi 4 letá dáma a říkají o mě, že mám nádherné, šílené, uhrančivé oči. Bydlím už skoro 7 měsíců s dalšími mladšími psy ve vlčovickém útulku. Hrozně ráda chodím na vycházkách ve smečce, ráda  ty nevycválance srovnávám a učím, co je dobré chování. A zvládám i překážky na nedalekém cvičišti. Mám v sobě pud ochranářky smečky. Žádný vetřelec by to se mnou neměl jednoduché. Nemám šílené oči, jen moje nápady jsou občas šílené. Třeba, že se vydám za nejmenším pejskem Čertíkem, přes ploty výběhů, na návštěvu. Je trochu otloukánek, tak ho musím potěšit. V mých očích čtěte touhu po volnosti, společnosti, pohybu, aktivitě. V mých očích čtěte touhu chránit laskavého pána s pevnou rukou, který mi dá domov. Já mu za to dám nekonečnou lásku svého psího srdce. Foto: JF.

4. Milá Lindo, jsem Karel, někteří mi říkají Carlos. Jsem kápo útulku ve Vlčovicích, mám nejnižší číslo 14M, jsem zde nejdéle, ale rád tuto funkci předám Eby, která přišla 1 den po mě. Jsme zde spolu skoro 7 měsíců. Ona je ale rozená vůdkyně. Mám něco málo přes 2 roky a pocházím ze Slovenska. Proč jsem tady, nevím. Jsem pejsek trochu vyplašený z toho, kde jsem, ale jsem rád za kontakt s člověkem. Jsem rád, když mi trochu přilepší, jsem hubený a potřeboval bych trochu tepla. Moje oči člověče říkají, že se těším, až si mě vezmeš domů, že mě naučíš všechno, co má správný pejsek umět, že ti věřím. A na důkaz toho přijmi i mou packu. Foto: NK.

5. Říkají mi Mája a bydlím v útulku ve Včovicích. Jsem zde asi měsíc, nelíbí se mi za mříží kotce. Jsem mlaďounká fenečka a raději jsem na vycházce. Ráda běhám, aportuji klacíky. Miluji vodu. Jsem prý chytrá a veselá. Za provedený úkol a hezký pohled dostávám pamlsek. Moje oči jsou dychtivé. Učit se všemu,  čemu je možné pejska naučit, zajímá mě všechno - hračky, klacíky, překážky. Hrozně ráda bych s páníčkem provozovala sportovní aktivity pro pejsky, hrozně ráda bych plnila úkoly, které by mi dával. Splním páníčkovi, co mu na očích uvidím. Foto: LR.

6. Milá Lindo, jsem Max, jsem mladý pejsek, vyhodili mě asi z auta, tak jsem se, před třemi měsíci, ocitl v útulku ve Vlčovicích. Hrozně jsem ze zpočátku bál. Neměl jsem důvěru ve velké lidi, ale přišly hodné holčičky, zvlášť Kamilka a začaly si se mnou hrát, mazlit se, vodit mě na dlouhé vycházky a samozřejmě, když jsem se pěkně podíval, jsem dostal i něco na zub. Tak jsem přišel na to, že lidé opravdu nejsou zlí. A věřím tomu, že přijde někdo a vezme si mě domů, do bytu i do boudy, však mám kožich. A určitě i pohlídám domek, protože jsem se stal nedávno v útulku hlídačem areálu. Je to zodpovědná funkce, tak nesmím udělat žádný průšvih! Takže pohled z oka do oka a packu na to!  Foto: LR.

7. Dokonale skrytý psí pohled od Kulíška, Kulicha, Karkulky, Kuliho z Vysošiny. Foto: JŘ.

8. Hafhoj Lindo, poprosila jsem svojí asistentku Kamču, aby poslala mojí fotku do Tvé soutěže. Já už jsem stará bába a tyhle moderní věci mi nic neřikaj. Na jaře oslavím už 15 let, ale jak se dělají ty správný psí oči, to vím mooc dobře. Však se podívej na fotku. Jinak se jmenuji Nikita, ale už roky mi nikdo neřekne jinak než Opičko, protože jsem prý tak chytrá a vyčůraná:-). Na fotce zrovna žebrám o kus piškotu, co jimi zrovna krmí Kamča mého psího kamaráda Bizona, kterého zrovna vyčesává. Pár jeho chlupů mám taky na čumáku, vidíš Lindo? Ještě radši než piškoty, mám ráda maso a uzeniny, ale když to vezmu kolem a kolem, baštím všechno. Bydlím ve Střihově. Foto: KE.

9. Eduarde, nevím přesně, co říkají tvoje oči ... ale moje určitě říkají "Jsem rád, že jsem s tebou." Foto: MŠ.

10. Milá Lindo,zdravím... Jmenuji se Míša a bydlím v Kralupech n.Vlt. Teď momentálně číhám na jeden chlebíček Jinak mám ale ochočené páníčky,na které platí pohledy mých psích oček. Pac a pusu Míša. Foto: AS.

11. Ahoj Lindo, hlásím se do Tvé soutěže. Jsem služební pes z Kralup, jmenuji se Argo a dobře hlídám. Chtěl bych hrozně moc bydlet se svým pánem, ale vím,že to nejde, tak mám někdy smutná očička. Zdravím ARGO. Foto: AS.

12. Ahoj Lindo, píši ti s naprostým klidem a ty taky můžeš být v pohodě, protože jsem kámoš koček. Tedy Ríši a Míši určitě. Dřív jsme si víc hráli, ale co se málo vídáme, spíš si sebe tak nějak prohlížíme. Víš, že jsem původně pes-záchranář? Měl jsem zachraňovat jednoho pána, co už je děda, od smutku, ale pak se to nějak zamotalo a zachraňuji (jako fakt, co oni by beze mne dělali) jednu úplně veselou rodinu, kde se mezi sebou motají lidi a psi. Páníček tedy prý původně říkal, že pes do baráku nepatří, ale asi to bude jenom pomluva, protože si mne bere o postele a dělí se se mnou o svoje papání. A abys, Lindo, věděla, zaslechl jsem paničku, jak říkala, že když tedy děti odrostly, tak že si po Novém roce přivede nějaké další malé. Tak mi asi těch záchranářských povinností ještě přibyde. To víš, dá to práci, vychovat ty mláďata. V tom paničku prostě nechat nemůžu. Zdraví Kubík, shi-tzu. Foto: JM.

13. Dobrý večer, Lindo, posílám našeho Cliffa:-). Foto: KT.

14. Zasílám fotku tříměsíčního  labradora Luckyho. Na té fotce  je zachycen, právě když dostal vyhubováno. Nenápadně zcizil kostku másla, odnesl si ji na zahradu a tam  si na ní pochutnal.  Že se jednalo o kvalitní značku  je jasné z toho, že ho vůbec nebolelo bříško. Určitě by si rád zopakoval tento gastronomický zážitek, ale dáváme si pozor. Foto: JK.

V úvodním článku naší soutěže jsem se zmínila o svém kamarádovi vestíkovi Falcovi. On mi nabídl, že nám povypráví jednu humornou příhodu ze svého života. Nu, a já mu s radostí teď v závěru článku předávám pomyslný škrabací drápek.

Miluji výlety do přírody a největší radost mi udělá, když se se mnou vypraví veliká lidská smečka. Před pár léty jsem se s páníčkem, paničkou, s jejich lidskými štěňaty a s dvounožci Lindy vypravil k Černému jezeru na Šumavě. Bylo to nádherné, jakmile mě pustili z auta, nasál jsem silný a vlahý lesní vzduch, plný neuvěřitelně krásných vůní. Ty já si svým citlivým čumákem dokážu opravdu vychutnat.

Vyrazili jsme svižným tempem, čekalo nás několik kilometrů a já jsem si vzal za úkol udržet celou svou smečku pěkně pohromadě. Když se někdo rozběhl příliš rychle, přiběhl jsem k němu, krátce zaštěkal a obrátil se zpátky. Tím jsem mu naznačil, aby počkal na ostatní. Pokud se někdo naopak loudal, vrátil se za ním, běhal mu kolem nohou a čumákem jsem ho postrkoval vpřed. Sami vidíte, jakou jsem dostal zodpovědnou práci.

Cesta ubíhala rychle a než jsme se nadáli, objevilo se před námi krásné Černé jezero. Okamžitě jsem poznal, proč se tak jmenuje, voda byla při pohledu shora dočista černá. Ale copak voda, mě zaujalo něco docela jiného. Napřed jsem je ucítil a pak dokonce uviděl, nádherné divoké kachny. Ne, že by se mi nějak zvlášť líbily na pohled, ale probudily ve mně dávný instinkt. „Ulovit!“ Poručilo mi něco uvnitř. Pak jsem si ale uvědomil, že něco takového mám zakázané od lidského vůdce smečky, a tak jsem si řekl, že bych je mohl aspoň trochu prohnat.

Jenže jak k nim? Kačeny si v naprostém klidu pomaličku pluly po hladině nedaleko od břehu, který tvořila nepříjemná kamenná zídka, postavená asi půl metru nad vodou. Pobíhal jsem po ní sem a tam, asi jsem kvůli těm ptákům přestal dávat pozor, šlápl jsem vedle a najednou jsem se ocitl ve studené vodě. Kačeny se mě všimly a zvolna odpluly o pár metrů dál, ale já už o ně dočista ztratil zájem. Všiml jsem si totiž, že na mě civí všichni lidé stojící na břehu a náramně se baví na můj účet. Chtěl jsem honem vyskočit, ale nešlo to, nedosáhl jsem nohama na dno, abych se mohl odrazit, a tak jsem musel potupně šlapat vodu. Naštěstí rychle zasáhl můj vůdce smečky. On mi totiž okamžitě porozuměl a moc dobře si uvědomil, jak se cítím. Byl snad jediný, kdo se mi nesmál, rychle se zul, vyhrnul si kalhoty, vlezl do té studené vody za mnou a vyndal mě ven.

Nedovedete si představit, jak mi bylo trapně. Já, lovec, teriér, a takhle si uříznout ostudu před tolika diváky. Dvakrát jsem se pořádně oklepal a začal jsem dělat, že tam nejsou žádné kachny, žádné jezero a dokonce snad ani já sám.

Dvounozí členové mé smečky nazřeli, že je mě třeba přivést na jiné myšlenky, zavolali mě a společně jsme vyrazili dál. Od Černého jezera k Čertovu, kdo tam byl, ten dobře ví, jaký je to zpočátku krpál. Slunko mi rychle vysušilo kožíšek a já mohl opět plnit svůj úkol. Dvounožcům začalo být horko a zvláště někteří z nich se vlekli co noha nohu mine. Jé, to bylo něco pro mě, pobíhal jsem okolo nich a popoháněl je, občas jsem vyběhl nahoru, abych pozdržel ty rychlejší a pak se zas vrátil k opozdilcům. Byl jsem ve svém živlu, na tu nepříjemnou příhodu jsem rychle zapomněl a znovu se cítil šťastný.

Nu, a když jsme nakonec dorazili domů, dostal jsem pořádnou večeři a několik piškotů navrch jako odměnu. Potom jsem usnul a štěknu vám, že jsem se nádherně vyspal spánkem plným krásných psích snů. Nezdálo se mi o žádné vodě, ale o kačenách, které jsem proháněl. A také o dvounožcích, kteří mě chválí, mají ze mě radost a krmí mě samými lahůdkami.

Vidíte, milí dvounožci, jaká je s námi legrace, jak jsme věrní a pracovití, šťastní po vašem boku. Chcete též něco podobného zažít? Pokud ano, podpořte moji kamarádku Lindu a popřemýšlejte, zda byste mohli dát nový domov některému z mých vzdálených příbuzných z útulku paní Pavliskové. Nebo třeba klidně i z nějakého jiného.

Konečné výsledky hlasování: