Falco má trochu smůlu, již od narození ho provázejí potíže se zažíváním a celý svůj psí život je odkázaný na dietu. Jeho páníček s paničkou mu kupují jeden druh nějakých speciálních granulí, na něž si zvykl a které má rád, ale to víte, občas mu to nedá.
Jednoho nedělního dopoledne Falco trénoval psí lov na své plyšové kořisti, páníček cosi kutil u kuchyňského stolu a panička se jala krájet čerstvé hovězí k přípravě oběda. Falco zavětřil: „Ha, to musí být nějaká opravdu vybraná lahůdka, určitě mi kousek dají.“ Přiběhl ke své misce, strčil do ní čumákem, zavrtěl ocasem a krátce štěknul: „Trochu sem pro mě, prosím.“
Panička na moment přesunula svůj pohled z kuchyňské linky dolů, uviděla Falca a prázdnou misku. Bezmyšlenkovitě hrábla do pytle s granulemi a trochu mu jich nasypala. Falco k nim přičichl, na chviličku se zarazil, prý snad dokonce i zakroutil hlavou, ale tím si nejsem moc jistá. Poté dostrkal svou misku s granulemi až ke stolu, u něhož seděl páníček, sedl si a zaštěkal, aby na sebe upoutal jeho pozornost. Hned nato vrhl v rychlém sledu tři pohledy. Nejprve se podíval žádostivě na paničku, krájející tu hovězí pochoutku, poté smutně do své misky a na závěr na páníčka s němou výčitkou a zároveň prosbou: „Podívej se na to, ona si tam krájí takovou lahůdku, ale mně dala tohle. To je přece hrozně nespravedlivé, honem s tím něco udělej, prosím.
A páníček? Samozřejmě si věděl rady. Všeho nechal a vzal Falca ven na dlouhou procházku. On totiž miluje pořádné provětrání a na čerstvém vzduchu vždy dokáže zapomenout na všechny své psí starosti.
Milé kočičí společenstvo, jen připomínám, že máte ještě chvilku času na finálové hlasování v naší soutěži. Zítra jej uzavřu a pak už se budu moc těšit na naše další setkání ráno na Štědrý den.