Kočičí vánoční soutěž - semifinále I

5. prosince 2014

Vážené číči, kočičáci, milá koťata, tak už tu máme první semifinálový článek a vy můžete začít hlasovat. Vyberte si ta chlupatá stvoření, která se vám nejvíc líbí, zapamatujte si jejich čísla v popisech nad obrázky, poté zaškrtněte příslušná políčka na anketě v závěru článku a klikněte na kouzelné slůvko „hlasovat.“

Pokud by se do hlasování hrnuli i vaši dvounožci, tak jim v tom zabraňte, tato soutěž je o nás a pro nás. Třeba jim ulovte počítačovou myš nebo zalehněte klávesnici. Jediné, co jim můžete dovolit, je vyslovit názor, který vyslechnete s větší či menší trpělivostí.

Vašich krásných fotek se mi sešlo tolik, že vystačí na čtyři semifinálové články. Někteří z vás se sice trousili až včera na poslední chvíli, ale tomu já dobře rozumím. Možná jste se zdrželi při myšilovu, dlouho trvalo, než se vám podařilo přemňoukat dvounožce k vyfocení nebo byl důvod nějaký jinačí.

Semifinálové články budu teď zveřejňovat každý den, do finále z nich postoupí po třech nejlepších. Už jenom připomínám, že v semifinálových článcích můžete hlasovat do 13. prosince do večera. Pak podle výsledků připravím finálový článek a 15. prosince ho předložím vašim krásným očím.

Tak já vás už nebudu rušit a přeji šťastnou tlapku.

1. Jsem Lejdynka z Děčína a pro paničku jsem stejně nejkrásnější, ať vyhraju nebo ne. Foto JN.

2. Kocour Gerard alias Garibaldi z Narbonne. Foto SP.

3. Micina z Liberce-kočka hlídací. Foto ŠM.

4. Neznámé kotě z dovolené z Lačnova na Vsetínsku. Foto RAF.

Hlásíme se z Vysočiny, 5. Zrzka (vlevo), 6. Šedík (vpravo). Foto AJŘ.

7. Jmenuji se Éliška, jsem princezna z hrabství Radošov u Kyselky. Můj kamarád, kterému jsem dovolila zveřejnit mou fotečku, je bloger JM. Všímněte si: Černobílý outfit je raritou v našem edenu. Nejsem pyšná, ale pokud nevyhraji, tak to pořadateli soutěže pěkně zavařím, Éliška Krasopyšná. Foto JM.

8. Kočička Cassi princess. Dostala se k nám díky přátelům až z druhého konce republiky, je to obyčejná kočička přesto má zvláštní kouzlo. Jako kotátko byla odložena, ujala se ji jedna hodná veterinářka vyloženě ji vypiplala, známe se přes pejsky, máme od ní štěnátko a ona věděla, že dcerce umřela milovaná kočička Ginny. Dcera byla smutná a kočku už nechtěla a já vím, že je to jediná správná cesta a když uviděla Cassinku a ten pocit, že ji dá domov protože ji nikdo nechtěl a paní doktorka pro ni hledala rodinu, byl silnější než zármutek. Nic na světě se neděje náhodou tak má ted Cassi domov u nás a protože jsme akční rodina máme tu zvířátek více. Cassinka si nejvíce rozumí s fenečkou Any které zemřelá kamarádka také moc chyběla. Žijeme na valašsku. Cassi má asi 6 měsíců. A proč princess? Jsou to granulky na kterých byla vypiplaná. Foto DA.

Pekelná dvojka z Pekla - 9. Moura, 10. Ďáblík. Foto KB.

11. Monkey ze Staré Boleslavi, právě mu domů nastěhovali hotové neštěstí - francouzského buldočka - štěňátko Ruprta. Monkey jedním pohledem proklál oba své chovatele (jak tohle dokáže, to bych ráda věděla!) a odkráčel ke dveřím na zahradu, kde bez jediného pohybu, pohledu či "mňau" čekal, až se dveře otevřou, a on bude moci opustit prostor, který (nejen obrazně) pokálela přítomnost toho ... toho TVORA. Foto EA.

12. Jméno mám podivné - Zrzoun, nebo Číčák. Jsem už spíše kmetem a celý život žiji vedle nějakýho hafana na vsi. Žije se mi dobře. A jsem štastný. Foto PV.

13. Jmenuji se Kača a bydlím v Brně na Oltecu. Přesto, že nemám ani jeden zub, říká mi můj dvounohý podnájemník občas "popelnico" - trpí zřejmě utkvělou představou, že by se do mě (pokud by mi dal příležitost) vešlo všechno jedlé i nejedlé!. Foto PD.

14. Náš Lojza, působiště: Kostelec nad Orlicí. Foto PK.

15. Naše Bibina. I když sedíme kupříkladu pod altánem je neustále v naší blízkosti a stále s námi udržuje tzv. oční kontakt. Pokud se přesuneme dál do zahrady, můžeme si být jisti, že se za chvilku přijde podívat co tam kutáme. Má nás ráda a my ji také. Je naší roztomilou společnicí neobtěžuje, v létě má nocleh v boudě na nářadí a v zimě bydlí v garáži, která je součástí RD. Sama si řekne, kdy už chce být v letním bytě a kdy v teple. Foto IT.

16. Kočka Máňa. "Hlavně neříkejte sousedovi, že mu chodím za kočkou." Foto MŠ.

17. Já jsem Jenda, ale holka. Narodila jsem se někde u koryta Rokytky na počátku srpna 2002 před povodněmi úplně divoké, venkovní kočičí mamině. Když mě máma kóča zachraňovala úplně slepou, v její velké tlamě, před velkou vodou, uviděla mě devítiletá holka s dvounohou maminou a rozhodly se dát mně šanci na život. Ó, jak jsem jim vděčná. Jsem nejhodnější kočička pod sluncem. Umím si objednat maso do misky, křupíno i odměny ve formě kočičích mlsků. Poslouchám a dvounožčí NE je pro mě prostě NE. Umím otevírat dveře, umím nadávat ptákům na zahradě i za oknem, umím se prát. Jenom ty myši, ty jsou fakt hnusné, tak je ani nelovím, ani nepapám. A představte si, co na mě moji dospělí dvounožci navlékli. Stala jsem se kočičím maskotem ve firmě mé náhradní maminy. Když je to Švadlenka u Kočky, tak já jsem teda Kočka u Švadlenky, dala si mně i do titulku. Foto VK.

18. Jmenuju se Gustaf a nejsem Holanďan, jsem Brit. Lord. Líný bikolor. Foto L.

19. Jsem původem „čistokrevný“ vesnický kocour Garfield. Ke svým páníčkům do Klánovic jsem se dostal proto, že jim na podzim vlezla do bytu myška a kde žije kočka, prý myši nejdou. Zavolali strýčkovi, zda nemá vhodné kotě. Druhý den si pro mne jeli. Napřed jsem se trochu bál, protože již měli velikého vlčáku. Dopadlo to dobře, vlčák je moc hodný a hned mne „adoptoval za štěně“. S takovým ochráncem ze mne vyrostla sebevědomá osobnost – jak ostatně kočky a kocouři bývají. Když se před pár měsíci moje smečka rozšířila ještě o štěně labradora, již jsem věděl jak na něj…… A ta myška se dávno, dávno vystěhovala a jiná se neobjevila. Foto JK.