Jak jsem potkal dvě kočky na svatbě
Na tenhle zážitek si pamatuji z doby, kdy mi muselo být nějakých osm let. Můj strýc Václav se tehdy ženil, vybral si nevěstu z maličké vísky v okolí Liberce a mně se dostalo výsady býti svatebním hostem.
Jenže co si takový malý kluk může z podobné dospělácké slávy pamatovat, a hlavně co z ní může mít? Kdyby se mě někdo zeptal, jaké měla nevěsta šaty, nevzpomenul bych si nejen teď, ale ani den poté, protože takové věci obyčejní kluci prostě nevnímají. Pamatuji si na nějaká děcka, ale ta byla buď o dost mladší nebo naopak výrazně starší, takže s nimi jsem si zábavy moc neužil. Na co si však vzpomínám úplně přesně, byly dvě venkovské kočky, se kterými jsem se tam snažil skamarádit a které celá ta svatba zajímala přibližně stejně jako mou maličkost.
Poprvé jsem je zahlédl, když se celý konvoj svatebčanů slavnostně chystal k obřadu. Trochu jsem se s nimi proběhl po zahradě okolo domu, abychom se jaksi vzájemně oťukali a abych zjistil, že jedna je plašší a mourovatá, druhá pak černobíle flekatá, přístupnější ke sblížení. Nevím už proč, ale jako určitou křivdu jsem pociťoval, že se mnou nechce nic mít ta, která se mi víc líbí. Tehdy jsem ještě zdaleka netušil, že něco takového se člověku s kočkami v životě občas stává. Tedy i s úplně jinými kočkami, ale to sem nepatří. Každopádně po prvotním seznámení s oběma Micinami jsem byl vypeskován za zdržování, naložen do auta a odvezen nudit se k obřadu.
Záhy po návratu vypuklo cosi, co by se dalo nazvat křížencem mezi slavnostním obědem a pořádnou svatební veselkou. Tedy opět nic zábavného pro osmiletého kluka, ale kupodivu jsem měl štěstí. Miciny byly zřejmě považovány za součást veškerého dění, které se tam kdy odehrávalo, a tak měly kamkoli volný přístup, včetně "hodovní síně."
V tu chvíli jsem dospěl k důležitému rozhodnutí, spočívajícím ve dvou bodech. Za prvé, že se zabavím po svém, tedy opět kamaráděním s Micinami a za druhé, že je vzájemně pořádně spřátelím. Výsledkem byla snaha dostat a hlavně udržet obě dvě zároveň na svém dětském klíně. Asi si dovedete představit, jak se zachovají dvě kočky, zvyklé na každodenní teritoriální a potravinové soutěžení, když se je snažíte držet na malém prostoru těsně u sebe, navíc v hluku úspěšně se rozvíjejícího svatebního veselí. Po chvíli mého snažení naštěstí zasáhli moji rodiče. Zřejmě se na to už nemohli dívat a konečně mě zprostili povinnosti pobývat nadále s celou společností. S varováním, abych si neumazal sváteční oděv mě pustili ven.
Miciny okamžitě využily své příležitosti a usmyslely si, že mi budou dělat průvodkyně po celém stavení a přilehlé zahradě. Zřejmě vycítily mou náklonnost ke svému živočišnému druhu a rozhodly se, že mě za ni odmění celou řadou pro mě doposud nepoznaných zážitků.
Nejprve jsme společně vystoupali na půdu, kde jsme si zahráli na schovávanou a na honěnou mezi obvyklým půdním harampádím. Společně jsme objevili spoustu zajímavých věcí, například velkou zaprášenou almaru, plnou jakýchsi hadrů, kterou jsme důkladně prozkoumali zevnitř. Nebo starou pomačkanou trumpetu s jakou se dřív chodívalo fandit na fotbal. Miciny chtěly, abych jim na ni zatroubil, ale já je zklamal, prostě jsem to nedokázal.
Pak jsme vyběhli ven na zahradu a maličko potrénovali lezení po jabloňkách. Bohužel musím otevřeně přiznat, že jsem se v této disciplíně ani jedné z nich zdaleka nevyrovnal. Kočky, coby inteligentní tvorové zavčasu tento můj hendikep pochopily, a tak to pro změnu zkusily s během a skákáním. Součástí jejich improvizované překážkové dráhy byl i špinavý kachní rybníček, který obě zdolávaly ladnými přeskoky. Já se v něm pochopitelně po pás vykoupal. To už byl vrchol, Miciny nade mnou, nemotorným dvounohým mládětem zlomily hůl, šly si po svých a zanechaly mě svému osudu. Tedy mému osudu, jímž byl návrat ke společnosti a hlavně k mým rodičům.
Už ani nevím, jestli jsem způsobil větší rozruch tím, že se mě hodovníci polekali, pletouce si mě se strašidlem nebo tím, že se smáli nad nánosem těstíčka z půdního prachu a vody z rybníčku, který mi pevně ulpěl na parádním oblečení.
Náladu svých rodičů při odjezdu ze svatby nemusím ani komentovat, já ji však nakonec měl naprosto skvělou. Miciny se totiž projevily jako správné kamarádky a přišly se se mnou rozloučit. A navíc ta mourovatá, která se mnou zpočátku nechtěla nic mít, mi přinesla čerstvě ulovenou myš. Prý abych ochutnal nebo si ji odvezl na památku, podle toho, jak budu chtít.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,40
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.