Moje oblíbené bankovky a mince
Když jsem byl na přelomu 50. a 60. let minulého století malý kluk, trávil jsem hodně času u své babičky na venkově. Babička byla moudrá a laskavá žena, a hlavně, jak tehdy bývalo zvykem, byla velice šetrná. Vždy na počátku měsíce vyhlížela pošťáka, který jí přinášel penzi, čítající 600 korun a k tomu pár drobných. Takový obnos nebyl žádným závratným jměním ani v té době, ale babička s ním dokázala vystačit a ještě jí pár korun zbývalo. Přebírání penze od pošťáka jsem se většinou účastnil, těch šest hnědých stokorun představovalo v mých dětských očích obrovskou částku, ale moc se mi nelíbily. Daleko víc jsem se těšil na modrou papírovou tříkorunu, která je doprovázela.
Babička moc dobře věděla, jak se mi tato státovka líbí, a tak mi ji pokaždé na chvilku půjčila na hraní. Vnímal jsem ji nejen zrakem, ale též čichem. Snad to bylo tím, že děti mívají ostřejší smysly, než dospělí nebo možná tím, že dnes se k výrobě papíru, určeného pro tisk peněz používá jiná směs, než kdysi, ale mně ta tříkoruna voněla takovou zvláštní vůní, se kterou jsem se později v dospělosti už nikdy nesetkal.
Prakticky každý den jsme chodili s babičkou nakupovat na "městečko," jak se říkalo tamní návsi. Pro čerstvé mléko, nalévané z velkého hrnce půllitrovou nebo litrovou odměrkou do bandasky, pro křupavé rohlíky nebo housky, voňavý chléb, pro pár dalších věcí a také k řezníkovi pro 5 deka pařížského salámu, který jsem dostával s houskou na cestu domů z obchodu. Samozřejmě si už nepamatuji, kolik takový nákup stál, ale býval jsem zvědavý, zda bude babička platit desetikorunou, a pokud ji opravdu vytáhla z peněženky, byl jsem rád, protože se mi líbila.
O pár let později, když mi bylo nějakých deset, jsem začal sbírat pětihaléře. Ne snad proto, že bych na nich chtěl zbohatnout, spíš z důvodu, že každý správný kluk něco sbírá.
Babička i rodiče o této mé zálibě dobře věděli, a když objevili v peněžence nějaký ten pětník, často mi ho věnovali. Jednotlivé ročníky ražby jsem si ukládal po deseti kusech do krabiček od sirek a vždy jsem měl nesmírnou radost, když se mi dostal do ruky nějaký ročník, který jsem doposud neměl. Už si nevzpomínám, jak dlouho mě tato "sběratelská vášeň" držela, ale ve chvíli, kdy mě opustila, jsem začal své pětníčky vesele utrácet. Za zmrzlinu, za bonbóny, za obrázky Vinetoua, za svezení na řetízkovém kolotoči a podobně. Někdy to býval trochu problém, prodavači často nad hromádkou pětníků mrmlali a občas se mi dokonce stalo, že jsem odešel s nepořízenou.
V dospělosti už člověk většinou vnímá peníze víc jako platidlo, než jako hezký umělecký výtvor, ale měl-li bych přesto říct, které ze současných českých bankovek a mincí se mi líbí nejvíc, jmenoval bych stokorunu s Karlem IV. Dále pak obyčejnou korunovou minci s krásnou korunkou a lvíčkem, a závěrem asi minci padesátikorunovou, tu dvoubarevnou s naší stověžatou matičkou Prahou.
Jan Pražák
Nepřekážej v těch dveřích, proboha!
Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.
Jan Pražák
Co s kočkou o dovolené?
Mám samozřejmě na mysli kočku čtyřnohou, protože tu svou dvounohou je nejlepší si vzít s sebou. Jinak by se totiž zlobila a vám by bez ní bylo smutno. Čtyřnohá bude sice taky prskat, ale s sebou si ji obvykle vzít nemůžete.
Jan Pražák
Příslušník VB coby kazič májového potěšení
Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.
Jan Pražák
Ty zvíře moje!
Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.
Jan Pražák
Heleno, hledej!
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
Češi s kradenými věcmi v Rakousku při honičce s policií proráželi zábrany
Rakouská policie dnes v okrese Freistadt zatkla dvojici Čechů s kradenými věcmi vysoké hodnoty....
Kreslíř přežil útok na Bataclan, teď traumatizovaný spáchal sebevraždu
Francouzský kreslíř Fred Dewilde, který přežil teroristický útok na hudební klub Bataclan, spáchal...
Izraelská armáda drží palestinskou stranu Rafáhu, v Káhiře se jedná o příměří
Izraelská armáda v úterž zahájila operace na východě Rafáhu, který leží na jihu Pásma Gazy a kde...
Prodej pozemku v Liberci - Stráži nad Nisou
Stráž nad Nisou, okres Liberec
4 990 000 Kč
- Počet článků 2132
- Celková karma 29,67
- Průměrná čtenost 1300x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.