Citace úvodu jedné zprávy, která byla včera zveřejněná na serveru Idnes: „Rozsudek pražského městského soudu z poloviny ledna může zcela změnit praxi domácích porodů. Podle verdiktu má žena právo rodit doma s porodní asistentkou. Pokud ji nenajde mimo nemocnici, musí péči u domácího porodu zajistit zdravotnické zařízení.“
Nejsem lékař, natož porodník a ani nechci upírat ženám právo na rozhodnutí o tom, kde chtějí rodit, avšak praxe domácích porodů se mi nelíbí. Několikrát za život jsem se ve svém okolí setkal s případem porodu, který se neočekávaně natolik zkomplikoval, že nebýt rychlého a vysoce odborného zásahu lékaře, mohl skončit buď smrtí novorozence nebo dokonce rodičky. Nechci podceňovat odbornost našich porodních asistentek, ale přece jen to nejsou lékařky a hlavně bez potřebného technického vybavení porodního sálu nemohou v případě náhlých komplikací zajistit rodičce takovou péči, jaké se jí dostane v porodnici. Navíc, budou-li porodnice nuceny k tomu, aby své porodní asistentky vysílaly k domácím porodům ve svých spádových oblastech, budou zákonitě nastávat situace, v nichž tyto asistentky nebudou k dispozici pro porodní sály ve chvílích, kdy jich tam bude nejvíce potřeba.
V průběhu posledních několika desetiletí došlo u nás k prudkému snížení procenta novorozenecké úmrtnosti, podle různých zdrojů se nyní pohybuje kolem 1,5 promile, což je vynikající výsledek ve srovnání s ostatními vyspělými státy světa. Na tomto výsledku se významnou měrou podílí fakt, že domácí porody u nás nejsou příliš rozšířené a rodičkám i novorozencům se tak dostává takové odborné péče, jakou jim moderní medicína může poskytnout.
Každý člověk má právo riskovat se svým zdravím a životem, ať už z jakýchkoli důvodů. Když se však žena rozhodne pro domácí porod, měla by si uvědomit, že riskuje život nejen svůj, ale především život svého dítěte, což už je z hlediska jejího morálního práva poněkud diskutabilní.
