Vyprávění kočky Madly - 12. Naše „nadpřirozené“ schopnosti

Lidé nám kočkám v minulosti často přisuzovali nadpřirozené schopnosti. Mé pradávné předkyně ve starověkém Egyptě byly například uctívané jako posvátné ochránkyně lidi před zlými duchy a moje prapraprababička Bastet byla dokonce bohyní. Ve středověku a na počátku novověku jsme se však dostaly na úplně opačný pól a zejména těm z nás, které byly ke své smůle oděny černým kožíškem, nastaly krušné časy. Byla nám připsána role pomocnic zlých čarodějnic a společně s těmito nebohými ženštinami jsme byly vystaveny krutému pronásledování.

Skutečnost je však docela jiná, žádným mocným silám vládnout nedokážeme a jediné, v čem máme nad lidmi navrch, jsou citlivější a bystřejší některé z našich smyslů. A popravdě řečeno, pokud této výhody vůči nim využíváme, tak jedině v dobrých úmyslech, nikdy však ve zlém. Protože milujeme teplo a k odpočinku nám není nic příjemnější, než měkký pelíšek, rády se necháváme zahřívat na lidských klínech a za příjemné hlazení a drbání se jim odměňujeme hlasitým předením. Přitom však automaticky a jaksi mimochodem svýma jemnýma ušima nasloucháme úderům jejich srdcí, a pokud se stane, že nám tato hudba pojednou zazní jiným rytmem či intenzitou, než na jakou jsme zvyklé, znejistíme a začneme být velmi nervózní. Není se pak čemu divit, že si lidé ohromeně sdělují: „Ten můj Mourek mě upozornil na srdeční slabost ještě dřív, než jsem sám stačil cokoli rozeznat.“

Jednoho dusného letního odpoledne se Damián najednou z ničeho nic přiřítil domů z prosluněné zahrady a ustrašeně se nasoukal pod skříň. Soňa s Honzou se polekali, jestli se mu něco nestalo, ale když zjistili, že na sobě nemá ani šrám, usoudili, že ho nejspíš postrašil nějaký velký pes nebo nepřátelsky se tvářící cizí kocour. Jenže Damiána ve skutečnosti vylekalo něco úplně jiného, zřejmě se prudce změnil atmosférický tlak nebo vlhkost ve vzduchu a on vytušil, že se blíží silná bouřka. Však to také byla ta pověstná, která tehdy před několika léty vymlátila spoustu oken a způsobila lokální záplavy.

Je sice pravda, že nedokážeme lidem pomáhat takovým způsobem, jako třeba naši kamarádi psi, kteří se stávají průvodci nevidomých nebo dokonce umějí přivolat pomoc v případě nouze, ale namísto toho jsme schopné lidi léčit. Fyzickým kontaktem, předením, mazlením a kamarádstvím jim pomáháme od stresů a duševních problémů, a některé z mých soukmenovkyň mají dokonce k lidem natolik blízko, že toto umění zvolily za svou životní náplň a stavy se felinoterapeutkami.